Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

50. Tobias

Charleen projednou vůbec nevnímala svého druha. Nehledala ho, tak jako vždy. Momentálně měla oči jen pro tři tanečnice, které předváděly úžasné výkony. Chvíli vogue, chvíli dancehall. Nepříjemně se jí svíralo srdce, a proto se po chvíli oklepala, vzala Freyu za ruku a společně sešly dolů. U mříží stál Richard v pozoru. "Skvělá akce, luno," pochválil ji.

"Díky," vynutila si na tváři úsměv a pak zamířila k alkoholu. Všichni měli své pokyny a potřebné informace, ona se tak mohla konečně začít bavit. "Freyo, udělej mi křídla prosím."

Překvapeně se na ni podívala. "Dneska žádné víno?" Protože jen zavrtěla hlavou, Freya se pustila do míchání. Non-luna poprosila ji, protože měla její sestra s mícháním alkoholu větší zkušenosti. Ona míchané drinky moc neovládala. A v Pekle jí naléval taky Luci. "Na," podala jí Freya skleničku s nažloutlou tekutinou a ledem. Naráz ji do sebe kopla. Beta-luna vykulila oči. "To tě to tak žere?"

"Jo. Hele, radši mi to asi ukaž, nebo budeš dolévat každých pět minut. Slavíme přece nové sídlo, ne? Pořádně ho zapiju."

"Jásně," protáhla, ale bez řeči jí ukázala, co a jak.

Chvíli se pohupovaly do rytmu hudby a popíjely, než se u nich najednou objevil Tobias s Eliasem. "Zdravíčko, luny," zašvitořil.

"Char, můžeš na chvíli mimo?" Tobias se k ní sklonil a vypadalo to, že je to opravdu důležité. Charleen se posléze naklonila k sestře, aby jí řekla, kam jdou.

"U všech vlků, co se zase stalo?" zeptala se, když ho odtáhla za mříže do kuchyně, aby se dobře slyšeli.

"Co tady dělá Rita?" zeptal se opřený o linku.

Char se uchechtla. "Copak?"

Povzdechl si. "Spal jsem s ní."

"Já vím," protáhla vědoucně.

"Cože?" podivil se.

"Prokecla se, když přijely. To víš, mezi holkama se drby šíří rychle," uchechtla se.

"Aha...," zamrmlal.

"Poslyš, chtěla jsem po Louisovi tanečnice, které by mohly mezi nás. Rita byla mezi nimi. Nemůžu za to, nevěděla jsem to," rozmáchla se rukama, "ale nechápu tě. V mojí blízkosti jsi taky, a v pohodě." Později měla té věty hořce litovat.

"U tebe nemám na výběr," zavrčel, ale pak se oklepal. "Chtěl bych se do ní vtisknout. Co si o ní myslíš?"

Překvapeně vykulila oči. "Tak konečně! No, myslím si, že bude po vtisknutí vzorná, soudím podle těch pár hodin, co jsem s ní strávila. Vypadá mile, upřímně. Je slušná a krásná," mykla rameny, "ideální pro alfu," usmála se nakonec a založila si ruce na hrudi.

"Jo, taky si myslím," řekl tiše.

"Tak proč se ptáš?" nechápala.

Těžce si povzdechl a přišel blíže k ní. "Protože... já...," ale nebyl schopný to doříct.

Odtáhla se a zděšeně zavrtěla hlavou. "Tobiasi?" Mlčel. "Ne... ne, ne," vydechla. "Ne, ne, ne, ne!" vyhrkla už hlasitěji a zběsile u toho gestikulovala.. "Ne! To nesmíš! Jsem tvoje non-luna, do háje!"

"Já vím! Snažím se s tím něco dělat, ale nejde to!" vrátil jí obdobným zoufalým hlasem. "Zamiloval jsem se do tebe. Proto si tak rychle hledám družku," hlesl.

Zajela si rukama do vlasů. "Kriste pane, Tobiasi," zaúpěla. Posléze pevně semkla víčka.

"Miluju tvé oči, Charleen," vydechl najednou a ona je prudce otevřela. "Tvé vlasy," pohladil ji po nich, "tvou neobyčejnou krásu, podstatu i schopnosti. Jsi tak vzácná," letmo se dotýkal její tváře a u toho mluvil. Charleen nebyla schopná vůbec nic říct. Jen zarytě stála a zírala na alfu norské východní smečky. "Prostě tě miluju celou, i když patříš vlkodlakovi, který je vysoko nade mnou." A s těmi slovy se jí přisál na ústa.