Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

56. Bod zlomu

Ráno se probrala celkem se slušnou kocovinou. Nutno poznamenat, že tak úplně ráno nebylo, ale spíš odpoledne. Zaúpěla a pomalu se posadila. Promnula si obličej a snažila se vzpomínat, co se vlastně včera stalo. Tanec - smečka - Lucifer - pekelně upravený alkohol - zase tanec -zase alkohol - rozhovor v uličce. Musela zavrtět hlavou, aby se jí nerozskočila. Mátořivě vstala, osprchovala se studenou vodou a šla si dát kafe.

Nikdo nikde, jen konvice s černou životadárnou tekutinou byla na stole. Ihned si ji nalila do jednoho z hrnečků vedle a hltavě se napila. Ten jeho chlast mě jednou zabije, pomyslela si. Opřela se stůl a promnula si krk. Měla pocit, že se každou chvílí rozpadne.

"Jaký byl večer?" ozvalo se za ní znenadání.

Kurevsky se lekla. "Do hajzlu, Alexi!" vyprskla a prudce se otočila. Musel se zachechtat. "Tys mě vyděsil!"

"Promiň, to jsem nechtěl," zvedl ruce v obranném gestu. "Netuším, co jste včera pili, ale Dimitri s Freyou se ještě ani neukázali."

Pohlédla na čas. "Vždyť je už půl druhý," podivila se.

"Proto se ptám. Odrovnala jsi mi hlavní členy smečky. Zajímalo by mě, jak?" založil si ruce na hrudi, stále s potutelným výrazem.

Pocítila silnou vinu, ale bedlivě si hlídala hradby kolem mysli. "Bylo to divoký, no," krátce se zasmála, nejistě. "Užila jsem si to. Jsem ti vděčná za tu příležitost, ale upřímně jsem čekala, že se objevíš."

Zakroutil hlavou. "Není to nic pro mě."

Krátce si ho prohlédla. Měl tmavě modré tričko a tmavé tepláky. Očividně byl celý den v pracovně. Radši se napila, aby nasucho nepolkla. Lucifer byl sexy jako samo peklo, o tom žádná, ale Alex byl prostě Alex. Její tělo krátce naplnil nedostatek jeho přímé blízkosti. "Dobře, každopádně je tu něco, co bychom měli vyřešit," řekla a on se viditelně napjal čekal téma Star, ale tím, co řekla pak, ho překvapila. "Někdo vypouští informace o smečce. Tanečnice vědí o Tobiasovi. Musíme zjistit, kdo o nás donáší lidem."

"Tak tohle není prdel, Charleen. Lidi se o nás obecně dovědět nesmí!" zavrčel a pak pevně semknul rty.

"Já vím, proto ti to říkám," povzdechla si. "Musíme najít toho, kdo si pustil hubu na špacír a zneškodnit," rozhodla tvrdě.

Překvapeně se na ni podíval. "Zneškodnit?..."

"Nebuď tak překvapený," pronesla a krátce zakroutila hlavou. "Hodlám respektovat pravidla smečky. Nejsi rád?"

"Jsem."

"Tak vidíš. Když to bude vlkodlak, zabiješ ho ty, když člověk, zabiju ho já. Jsem archanděl smrti, jednoduchý. Nikdo nesmí ohrožovat náš druh. Jedno z hlavních pravidel, ne?"

Jeho překvapení neustávalo. Pozoroval ji, jak tam tak stála s lehce narudlými tvářemi, v legínách a tílku. Najednou měl chuť po ní skočit. "Ano, souhlasím se vším, cos řekla."

Alespoň pro jednou, pomyslela si trpce. "Navrhuji poslat Zafrinu a Lesley. Informátorka a stopařka je v tomhle případě ideální kombinace. Poptají se, zjistí a vystopují. My pak uděláme, co je třeba."

Uznale pokýval hlavou. "Začneme ihned. Nemůžeme si dovolit čekat. Jdeme nahoru, zavolám je."

Kývla. "Dobře, chceš taky kafe?"

Překvapeně se ohlédl, již na cestě ke schodům. "Dám si."

***

Když vlkodlačice odešly, plně informované, Char se zabořila do kožené pohovky a promnula si spánky. Lehce ji třeštila hlava a nutno poznamenat, že Les nevypadala o moc lépe. Nejspíš ji volání alfy moc nepotěšilo, ale musela poslouchat. Jako všichni v tomhle domě.