Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

66. Čekané i nečekané setkání

Freye se nakonec doopravdy povedlo Charleen mírně přiopít. Nemotala se, ale byla v rozjařené náladě, ostatně stejně jako zbytek vlkodlaků, i lidí. Spolu se svou sestrou se vlnily, nebo skákaly do nejrůznějších rytmů. Bylo k údivu, že Frey stále udržela svou podobu anděla, protože "pařila jako o život". Byla to oslava se vším všudy, jen rozbalování dárků se ještě nekonalo, protože Freya chtěla pít a tančit. Char se nakonec opravdu uvolnila, protože už bylo po půlnoci a alfa nikde. Sice se myšlenky na něj na tomto místě zcela zahnat nedaly, ale dokázala se bavit. Zafrina vypadala jako Xena, princezna bojovnice. Nutno poznamenat, že její kostým toho také mnoho nezakrýval. Ale ani jiné vlčice velké množství svršků nezvolily, Freya byla asi nejvíce oblečenou, hned po mužích, i když někteří byli také docela odvážní, ale pravda byla, že ta špagetová ramínka jejích bílých šatů působila též vyzývavě. Byla to zkrátka zábava, která by se dala ve všech ohledech popsat jako cokoliv, jen ne upjatá. Ze začátku Char očekávala možné dotazy, ale nikdo ji nerušil. Každý si hleděl svého a sem tam s ní prohodil jen pár vět.

V jednu chvíli byla tak šťastná, že vůbec nevnímala své okolí, proto, když k nim přiběhla Lesley, málem omdlela, jak se lekla. "No, ahój, všechno nejlepší," objala se s Freyou a pak s ní. "Moc ti to sluší, Char," usmála se vlídně.

"Eh, děkuju," pípla, zběsile se rozhlížejíc. "Vrátili jste se."

"No, jo, vrátili. Je ještě venku, s betou," řekla Lesley, když viděla, jak se Charleen dívá kolem dokola.

"On o tom věděl?!" vyhrkla Freya.

"Ne, co říkal Bjorn, tak nedal nikomu vědět. Beta ho musel zavětřit, nebo se spojili přes myšlenky," vysvětlila stopařka.

To už Charleen pocítila nejen svěží a dominantní pach alfa vlka, ale také se jí zběsile rozbušilo srdce a rozklepaly ruce. Dokonce na ni šly mrákoty. Co to zase je?! "Holky, já si jdu do kuchyně pro vodu," vyhrkla.

"Char," Freya ji chytila za paži, "chovej se rozumně, vždyť se nic neděje. Máš povolení k tomu, tu být. Prostě ho pozdrav a dál se s ním vůbec nemusíš bavit."

"Neboj se Frey, já ti narozeniny nezkazím, jen se napiju vody a vrátím se, jo?" pokusila se o úsměv. Její sestra přikývla a pustila ji. Char pak tryskem zmizela za bílou mříží. Beta-luna moc dobře věděla, že se její sestra potřebuje schovat, ne napít, protože voda byla na stolech také k dispozici.

Charleen se vřítila do kuchyně jako učiněná přírodní pohroma a opřela se o stěnu, aby se pokusila o klidné dýchání. "Slečno Charleen?" ozvalo se váhavě kus od ní. Podívala se tím směrem a spatřila Grétu a dvě její pomocnice, jak se na ni překvapeně koukaly. "Jste v pořádku?"

"Ovšem," odkašlala si, "chtěla jsem jen vodu." Gréta se otočila pro skleničku. "Ale klidně si ji naleju sama, přece mě nemusíte obsluhovat," dodala rychle a šla k ní, díky čemuž byla vidět přes jídelní stůl, skrze mříže do sálu.

"Ale já vás obsluhovat chci, nevadí mi to," pousmála se a podala jí již plnou skleněnou nádobu.

Povzdechla si. "Děkuju vám." Hltavě se napila a poté sklenku položila na pult. Zaraženě se na ni dívala a bojovala s nutkáním prostě utéct. Nedokázala pochopit, co se to s ní děje, a proč je tak silně rozklepaná.

Do sálu mezitím přišel Alex a se všemi se vítal. Freye popřál všechno nejlepší a předal dárek z cest. "Wau, to jsi nemusel," usmála se.

"Ale, moje beta-luna má narozeniny, přece by bylo neslušné, kdybych jí nic nepřivezl. A pro tebe taky něco mám. Vlastně je to tak trochu pro nás oba," podíval se na bratra.