Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

63. Archanděl smrti

V místnosti byla tma, ale vlkodlaci díky svým smyslům viděli zřetelně. Ponuré místo, jehož zdi byly ve stejném stavu, jako venkovní omítka. Páchlo to tam zatuchlinou, po zdech byly rozsáhlé plísně. "Fuj, to je hnus," ohrnovala Freya nos.

"Buďte ve střehu, ještě tu nějací jsou," varoval alfa, který je cítil.

Charleen se zježily chloupky v zátylku, když šel Alex jako první po vrzavých schodech do sklepení, protože tu jiná místnost nebyla. Ten člověk žil podle ní v absolutně šílených podmínkách. Okamžitě předběhla Bjorna a držela se v Alexově blízkosti. Pokud jich tam je víc, mohla bych zkusit poprosit zem, než po nás vystartují... Přemýšlela v duchu. Gama na její pohyb nic nenamítal, rozuměl jí. Zkrátka chtěla alfu případně chránit. Ne, že by to zrovna on potřeboval.

Když došli dolů, ocitli se ve sklepení. Alfa stihl jen zavrčet, což členům smečky znělo jako pozor, jen Charleen mu nerozuměla, ale pochopila, když na ně ze všech stran vyskočili další bestie. Alfa, beta i gama s lunou se okamžitě pustili do boje, ale Charleen si klekla, položila dlaň na zem a prosila nebesa o sílu, protože to dělala poprvé. Země, pomoz prosím. Chyť je. V tu chvíli z vlhké podlahy skrze beton vyrazily jakési tlusté lijány, které se kolem každé příšery omotaly jako hadi a znemožnily jim tak jakýkoliv další pohyb.

Freya se překvapeně podívala na svou starší sestru, která klečela na zemi s rukou rozzářenou na podlaze a očima pevně semknutýma. To samé i muži. "Na co čekáte? Zabijte je! Moc dlouho je neudržím," procedila mezi zuby, snažíc se udržet zmítající se zvlčené. Vlkodlaky to probralo a zneškodnili je rychlými chvaty. Srazili jim vazy, to bylo pro tuto chvíli nejrychlejší. Pak Char znaveně pustila a lijány zmizely. "U celýho nebe, není to prdel, to vám povím teda," poznamenala a protáhla se.

"Pak mi to musíš vysvětlit!" řekla beta-luna, jejíž překvapení bylo nezměrné. Ostatní na tom ovšem nebyli o moc lépe. Vždyť to vypadalo, jako by za jeden jediný den rozvinula svou sílu tak, jak to neudělala za celá léta. A nikdo nechápal, jak je to možné. "Tohle všechno, do háje!" dodala.

"Jasně, jen tu mám teď ještě menší práci," zašklebila se a zaměřila na dřevěné dveře, za kterými cítila člověka. Celou svou podstatou si zjistila, že tam je už opravdu sám. Beze slova vykopla ztrouchnivělé dveře z pantu a vrazila do místnosti jako učiněná bohyně pomsty. "Ty zmetku!" plivla směrem k muži, který se krčil v rohu a v ruce držel stříbrný kříž. Málem se tomu výjevu zasmála. "Na co to máš, prosím tě?" zeptala se pobaveně. Vlkodlaci za ní si také vyměnili lehce pobavené výrazy.

"Na vlkodlaky," odpověděl jí rozklepaně a to se už opravdu zasmála, přičemž cukaly koutky i Alexovi a Dimitrimu. Freya kroutila hlavou a Bjorn se skoro nikdy nesmál.

"Bože na nebesích, ty to vidíš," pronesla směrem k plesnivému stropu. "Na vlkodlaky ti nepomůže zhola nic," osvětlila mu. "My nejsme démoni. Nezaženeš nás ničím, pokud my sami nechceme."

To už se proti němu ale rozeběhl Alex, vytrhl mu kříž z ruky a přišpendlil ho u zdi. Byla to taková rychlost, že ji neměl nikdo šanci postřehnout. Rychlost vlkodlaka narozeného ve vlčí podobě. "Jak jsi je donutil ke spolupráci?" zavrčel.

Chlap, hubený víc než Freya, plešatý, a se šedivým strništěm se na něj vyděšeně díval. "Nabídl jsem jim smečku, když nebyl zdejší alfa schopnej se o ně postarat," odpověděl mu přidušeným hlasem.

"Tak abys věděl, ty idiote, alfa jsem já, a já tyhle zrůdy rozhodně do své smečky nepřijímám. Ani já, ani ostatní. Rozumíš?" vysvětlil mu naštvaným hlasem. Zranili jeho informátorku a ohrozili všechny ostatní, nehledě na to, že se neskutečně bál o Charleen. Muž, vypadající jako jasný závislý na drogách, kulil oči. Charleen napadlo, jak dokázala tahle ztracená existence člověka někoho zabít? Vždyť by ho odfoukl i vítr.