Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

18. Teď už bude jenom dobře

Ráno se, bůh ví proč, probrala jako první. Chvíli to trvalo než jí došlo, kde je a co se stalo. Předešlá noc se jí jako zpomalený film přehrála před očima. Sama pro sebe se musela usmát.

Úsměv se jí ještě více rozšířil, když zjistila, že se na ní zezadu tiskne Alexovo nahé tělo. Měl přes ni přehozenou svou silnou ruku. Opatrně se otočila a pár minut pozorovala jeho klidný spící obličej. Tak blažený výraz...

Nakonec se ale rozhodla vstát, protože potřebovala sprchu. S vypětím všech sil se opatrně vymanila zpod alfova objetí a co nejpomaleji vstala. Svůj župan našla odhozený u dveří. Jen zakroutila hlavou a oblékla se.

Byť ji Alex kdysi učil, jak se pohybovat tiše, což byla vlkodlačí specialita, teď se stejně bála, že ho vzbudí, když za sebou zavírala dvoje dveře. Od ložnice a pracovny s obývakem. Trochu si to tady přestěhoval, jen co je pravda.

Chodbou proběhla jako duch a zaplula k sobě. Nijak nestála o to, aby ji někdo načapal na švestkách.

***

Při každém kroku cítila mírnou palčivou bolest mezi nohama. Tys mi teda dal, uchechtla se v duchu. Ale byla spokojená. Po dlouhých letech byla konečně zase šťastná a cítila se celá. Ta prázdnota v ní byla vyplněna (doslova, že jo) a ona si tak do jídelny nakráčela jako rozzářené sluníčko.

"Dobré ráno," pronesla s úsměvem.

"Spíš poledne, ale pohoda," ušklíbla se Freya a poté ji zrentgenovala pohledem.

"Co?" optala se Charleen nechápavě a nalila si kafe z konvice, která byla celodenně na stole. Gréta prostě věděla, co smečka potřebuje.

"Chodíš divně, jsi v pohodě?" zeptala se beta-luna a Char se málem utopila v doušku kávy. Ale měla být ušetřena odpovědi.

"Za to můžu asi já," ozvalo se za ní. Sekundu na to ji kolem pasu objala silná ruka a přitiskla k sobě. Ve vlasech jí přistál polibek.

Tak teď by přísahala, že vypadá jako rajče.

Freya i Dimitri na ně vykulili oči a Gréta zamrzla v pohybu. Nikdo jiný tam nebyl.

Chvíli to trvalo, ale Freya najednou vyletěla ze židle a šťastně zavýskla: "Konečně!" Běžela k nim a Alex pochopil, že by měl svou družku asi pustit. Což udělal a vzápětí se na ni Freya pověsila. "Já v to doufala po tom včerejšku, ale ani jsem nečekala, že se to vážně stane. To je neuvěřitelný! Konečně ses rozhoupala. Ježiši, to to trvalo!" chrlila ze sebe a tiskla k sobě svou překvapeně se smějící sestru.

Dimitri mezitím přišel k Alexovi, který se také culil jako měsíček na hnoji. Napřáhnul ruku, aby si plácli. "Tak ses konečně dočkal?"

"Jo," vydechl alfa spokojeně a pobaveně pozoroval luny, teď spíš beta-lunu jak jančí. "Ta v to doufala snad ještě víc než já," prohlásil pobaveně.

Beta přikývnul s dost podobným výrazem. "Poslední dobou neřešila nic jiného. Takže mám díky Char teď klid i já." A spiklenecky mrknul. Alex se uchechtnul.

"Frey, taky mi ji na chvíli půjč prosím," pronesl a přišel k nim, aby svou milou opět majetnicky objal. Ta se k němu okamžitě přitulila.

"Co pak jsi jí v noci neměl dost?"

"Freyo!" vyhrkli ve stejnou chvíli Charleen s Dimitrim, ale Alex se stále jen usmíval.

"Ne," líbnul Char na čelo, "nebudu jí mít nikdy dost."

Charleen k němu zvedla zrak a jejich pohledy se střetly. Pomyslela si, jak je možné, že umí ledově modrý pohled hřát? Protože Alex na ni shlížel tak zamilovaným pohledem, že měla pocit, že ji to porazí. "Dobré ráno," zapředla.