Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

28. Proslulé pokecy na skále

Prudce se otočila. "Sleduješ mě nebo co?" vyprskla. Neměla na něj náladu a už vůbec ne po tom, co udělal.

"To zrovna ne. Poslal jsem Lilith do Pekla, protože jsem jí měl už tak trochu plné zuby a chtěl jsem si od ní odpočinout. A na tohle místo létám častěji, než si myslíš," řekl s úsměvem, navíc jakoby se vůbec nic nestalo, což Charleen ještě více naštvalo.

"Tak jsi ji neměl pouštět! Ty ses snad už úplně zcvoknul, Lucifere!" křikla po něm. "Způsobíš katastrofu!"

Protočil oči. "Ale nezpůsobím, Char. Vím, co dělám," pronesl, jakoby vůbec neosvobodil chodící pohromu a vůbec první průserářku, která kdy existovala.

"Víš, co děláš?!" hlas jí vyletěl o oktávu výš. "Vždyť ty jsi propustil Lilith. LILITH, KURVA!" Její vztek nabral po dlouhých letech své pověstné výše a dokonce se jí v tom zápalu napjala křídla. "A proč? Jen proto, že tak dětinsky žárlíš!"

To ale dopálilo i jeho. "Alespoň je to jediná bytost na světě, která mě doopravdy miluje!" křikl nazpět.

Char se zasekla. "Já to věděla," pronesla tiše. Slzely jí oči. "Protože jsem se rozhodla od tebe odejít po tom, co jsi mě PODVEDL, ty ses na oplátku rozhodl, mi zničit život? Když už se mi začal konečně dávat do pořádku, tak sis prostě řekl, že mi ho zase rozbiješ?" Teď mluvila tiše. Zlomeně.

Luciferovi někdy během jejích slov zjihnul výraz. "Já to prostě nedokážu snést," šeptl.

"Co jako?"

"To že jsi odešla."

"Ale můžeš si za to sám, Lucifere!" Zase lehce zvýšila hlas.

"Já vím. To je na tom to nejhorší. Já to přece vím!" Jeho tón hlasu byl zoufalý.

"A za svou chybu trestáš mě?" zeptala se nevěřícně, ale on mlčel. Tak pokračovala. "Jenom proto, že nedokážeš unést tíhu svojí vlastní viny, ničíš život mně? V tom případě mě nemiluješ, Lucifere. Tohle není láska. Nemůže být."

Upřeně se jí zadívá do očí. Přistoupí o dva kroky blíže. "Kdybych tě nemiloval, Charleen, tvůj alfa by už nežil," řekl pevným hlasem.

Otřásla se. "Přece bys ho nezabil jen proto, že jsem si ho vybrala?"

"Právě proto, Char. Právě proto. Navíc, kdyby znovu zemřel, další šanci by už nedostal. To oba víme. A ty bys...," zasekl se, jak mu došlo, že se prozradil.

"A já bych potřebovala zase útěchu? To chceš říct?" zeptala se. Mlčel. "To snad kurva nemyslíš vážně?!" houkla, stále se slzami v očích. Přišla si vážně těžce zrazená.

"Smrtelně vážně, do pekla už! Co pořád nechápeš? Jsem schopný udělat cokoliv, aby ses ke mně vrátila. Cokoliv!"

"Ale kdybys ho zabil, akorát bych tě nenáviděla!" sykla.

Najednou ji chytil za ramena, nepřerušujíc oční kontakt. "Char, vzpomeň si. Bylo nám spolu tak dobře. Mně bylo dobře. Měl jsem svou královnu a víc jsem nepotřeboval." Na chvíli se odmlčel, ale Charleen nic neodpovídala. Jen na něj nevěřícně zírala a snažila se pochopit tu absurditu toho, co udělal. "Pověz, co jsi mi řekla, když jsi přišla do Podsvětí?" zeptal se najednou. Pustil ji a chytil za ruku, kterou vzal do obou svých a zvedl si ji k srdci.

Překvapil ji, o tom žádná.

"No, že se konečně cítím celá, a že si myslím, že jsem se narodila proto, abych se nakonec stala démonem," odpověděla nechápavě.