Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

47. Umění mámení

Zavrtěla sebou a probrala se. Na silné hrudi v bílém tričku. Hladil ji po vlasech, a už asi hodinu a půl čekal, až se probere. Po včerejšku od ní odmítal vstát, aby nedostala další záchvat úzkosti. Upřela svůj pohled k jejím milovaným modrým očím a byť neměla hezký sen, usmála se. Vzpomínky si sama vyvolala, dobře jí tak. I když skutečnost ten děsivý pocit přebila. Byla tak ráda, že ho má u sebe.

Pousmál se nad jejím roztomilým ospalým vzhledem. "Dobré ráno. Jak se cítíš?" líbl ji na čelo.

"Ahoj," zapředla. "Lépe, díky tvojí přítomnosti," řekla upřímně a přehodila přes něj ruku, aby se ještě více přivinula.

"To jsem rád. Včera jsi mě hodně vyděsila, Charleen," přiznal a lehce se zamračil.

"Myslíš ten strom? Vysvětlila bych ti to asi tak, jako že to byl zoufalý archanděl, nebo něco takového. Prostě jsem svou moc úplně neovládla. Navíc jsem se rozhodila tak, že ze mě prostě vystřelila. V tu chvíli to ani ovládnout nešlo," zavzpomínala se svraštělým obočím.

"V tom případě se bojím, co uděláš příště, až se takhle rozrušíš. Zapálíš les?" pronesl s nadsázkou.

Jenže jí to vtipné vůbec nepřišlo. Prudce se nadzvedla na lokti. "Uvědomuješ si, co jsi řekl?"

Úsměv se mu pomalu vytrácel z tváře, jak mu to docházelo. "Charleen, až znovu umřu, bude to stářím. Přestaň už."

Silně se k němu přitáhla a lehla si na jeho hruď jako na polštář. "Podruhé to už nezvládnu. Odejdu rovnou s tebou." Nechápavě se na ni podíval a ona ten pohyb hlavou cítila, tak se na něj zase podívala. "Až umřu já, skončím v Jeho službách. Sice se budeme vídat tak jednou za sto let, ale lepší něco, než nic," vysvětlila.

Pobaveně se zašklebil. "No, alespoň máme jistotu v tom, že spolu budeme navždycky." V tu chvíli ho napadla jedna nepříjemná skutečnost, totiž kdo na ně nahoře čeká, ale rychle to zahnal. Charleen se o nich nesmí dozvědět a časem i vymyslí, jak Star umlčet.

"To jo," spokojeně vydechla.

Chvíli v tichu leželi, než se ozval Alex, který nutně potřeboval její tělo. "Můžu ti popřát dobré ráno?"

"Co?" nechápala. "Vždyť už jsme si přáli, ne?"

Krátce se zasmál a v mžiku ji převalil po sebe. "Ne, Charleen. Já myslím své dobré ráno," zapředl a zlehka ji políbil.

"Mm, už chápu," uculila se. "Proč se tak blbě ptáš?!" Potom ho k sobě sama stáhla. Jemně mu zajela pod tričko, aby ho následně přetáhla přes jeho krk.

"Navíc jsem ti přece slíbil, že ti názorně předvedu izolaci stěn," podotkl hravě, věnujíc se jejímu krku. Slastně zavzdychala.

"Neříkal jsi, až po kolaudaci?" zeptala se obdobným hlasem.

"Pleteš si kolaudaci a kolaudační večírek," umlčel ji. Zasmála se mu do rtů, ale dál už nemluvila. Její tělo přímo křičelo po uvolnění od stresu a jeho upřímně také.

Alex spal po dlouhé době v šedých pyžamových kalhotách, které Charleen sundala tak, že se mu prsty na nohách zahákla za jejich okraj a prostě je tak stáhla. Překvapeně se od jejího krku odtáhl. "Kouzlo," uculila se. Zakroutil hlavou, tohle teď řešit opravdu nebude. Vsunul ruce po ní a švihem ji zvedl, aby jí přetáhl přes hlavu její, vlastně jeho tričko s černým vlkem, které měla na spaní, ale používala málokdy. Cítil se jako chlapec, co si rozbalil dárek, když na něj vykouklo sexy pevné tělo jen v bílých kalhotkách. Pár sekund mu trvalo okukování, čemuž se majitelka objektu jeho zájmu zasmála, protože tyhle jeho pohledy a celkově i projevy náklonnosti milovala. Navíc mu u toho pokaždé zářily oči. Bylo to neskutečné a taky něco, co jednoho nikdy neomrzí. Dívala se na něj s obdobným výrazem, jako on na ni. Oba měli tetování, ale Alex jich měl přece jenom víc a v kombinaci s těmi ocelovými svaly? Vlhla už jen z toho pohledu.

18+

A on to poznal. Ne, nepustila myšlenky, ale rděly se jí tváře. A to bylo samo sobě dost prokazatelné. Beze slova se jí přisál ke rtům a začal ji naléhavě líbat. U toho ji pokládal, a když ležela, kalhotky jí tentokrát stáhl, což později hodlala ocenit. Zajel jí dlaní pod hlavu a druhou si pomohl tak, aby do ní pronikl. Chtěla procítěně zasténat, ale on se od ní neodtrhnul, takže mu zavzdychala do úst. V tu chvíli byla ráda, že se o svůj chrup pečlivě stará.

Brzy jí ale vytloukl všechny pitomé myšlenky z hlavy. I když ne svým klasickým tempem, ale překvapivě pomalu, ovšem intenzivně. Rukou stále pod její hlavou jí v pěsti sevřel vlasy a stále ji líbajíc, pomalu přirážel.

Takhle to dělal poprvé, ani netušil, jak ho to napadlo. Asi podvědomě věděl, že i když Charleen vypadá psychicky v pořádku, vnitřně možná není. Proto na to šel automaticky jinak - romanticky, dalo by se říct, ale v těch přírazech by se tedy nic romantického nenašlo.

Charleen s tím byla nadmíru spokojená, a byť původně nechtěla, stejně se od něj po chvíli sama odtáhla, aby mohla dát svým vzdechům volný průchod. Navíc potřebovala při této činnosti dýchat víc, než normálně. Bylo to překvapivé, ale ani v tomto tempu jí netrvalo moc dlouho, než pocítila první horkostudené chvění. Přicházelo z jejího středu a postupně putovalo celým tělem. Přesně ve chvíli, kdy prudce zalapala po dechu, vsunul ruku pod sebe a prstem jí párkrát obkroužil pahorek. A ona bouchla. S křikem se prohnula do luku a zabořila hlavu ještě více do jeho dlaně. On ji ale právě zvedl a hlasitý projev jejího orgasmu utlumil ve svých ústech. Poté se odtáhl a na malý moment zrychlil, aby taky udělal sebe. Stejně se ještě nikdy nestalo, že by se mu to nepovedlo. Hrdelní vrčení přešlo do lapání po dechu. Opírajíc se o její čelo se snažil zklidnit svůj tep. Ona měla pocit, že na chvíli ztratila vědomí. Motala se jí hlava tak silně, že musela krátce otevřít oči, ale zase je zavřela, když to bylo lepší.

Za malý moment ji sladce políbil a pak se velmi nerad odtáhl. Nejraději by v ní bydlel. Chvíli si ji prohlížel, jak se zavřenýma očima nehybně leží. "Charleen? Žiješ?" optal se tiše, ale věděl, že je v pořádku. Zvedal se jí hrudník.

Otočila hlavu a otevřela oči. Byly vlčí a to zcela záměrně. Hlasitě se domáhal vzduchu při pohledu na černé úzké zornice a stříbrné zářící duhovky. V takových chvílích cítil svou vlčici více, navíc se nemohl vynadívat. Byl jako omámený. Pomalu se podepřela na lokti a líně se k němu natáhla. Očima ho hypnotizovala. Naklonila hlavu a v duchu se bavila jeho výrazem - doširoka otevřenýma očima a pootevřenou pusou. Její vlčice volala svého vlka a zanedlouho se jí to i povedlo. Jeho zornice se také protáhly. Tím se ujistila, že tak, jako on dokáže ovládnout ji, ona dokáže i jeho. "Žiju," zapředla tiše a rukou mu zajela za krk. "Až moc," dodala, přitiskla se na něj celým tělem, políbila ho a povalila. Tak si na něj sedla ona. Během těch několika minut ho přesvědčila o tom, že je opravdu v naprostém v pořádku.

Konec 18+

***

"Děkuji, že tentokrát mé kalhotky zůstaly celé," ušklíbla se po koupeli a odešla. On pořád ležel, zírajíc do stropu. To, že sama vyvolala vlčí sex bez jediného kousnutí, ho tak odrovnalo, že chvíli nebyl schopný ani vstát. A když se mu to nakonec přece jenom povedlo, dal si tři studené sprchy.

Jelikož se s jejím druhem jaksi zdrželi, došla do jídelny, až když už bylo po snídani. Na stole ovšem stála konvice s kávou, tak jako vždy. Vzala hrníček z tácu a nalila si. Při pití se rozhlížela. Tentokrát byl dům postaven jinak. Jídelna nebyla spojená se sálem, ale byla za dveřmi jako samotná místnost, kus od schodů. Výklenkem se z ní šlo do kuchyně. Sál byl sice opět spatřitelný ze schodů, takový obrovská vstupní síň, ale u zdí byly z každé strany zatažené bílé mříže, které tam byly od toho, aby se při oslavách atd., když má sídlo hosty, mohly zatáhnout a tak zamezit ke schodům a jídelně přístup. Zkrátka z toho byla udělaná nepokrytě čistě společenská hala.

Proto teď nebylo třeba žádného stěhování, jen se muselo postavit pódium pro tanečnice a dj pult, na což byl ale ještě čas. V kuchyni teď Gréta nebyla, do oběda zbývaly asi tři hodiny. Tak si sama ulovila chleba s marmeládou, a s jasným plánem, co ji po chvíli napadl, odešla za dům.