Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

36. Charlith je mrtvá

Probrala se, ležíc ve sněhu. Kolem sebe viděla létat popel, a proto se zmateně rozhlédla a převalila na břicho. Naskytl se jí pohled na hořící dům a v tu chvíli se jí vše vrátilo.

Když kolem sebe Lilith nikde neviděla, pokusila se posadit, ale bolelo ji celé tělo. Povedlo se jí to jen s velikou námahou. Nechápala, jak je možné, že ji Lilith přeprala, a že jí vůbec ublížila její ohnivá koule. Také jí bylo líto všech těch, které nestihla zachránit, protože sídlo bylo už z poloviny zbořené, nejspíš tomu pomohly tou bitkou. Díky tomu také usoudila, že nebyla v bezvědomí moc dlouho. Chtěla vstát, ale jak se o to pokusila, projela jejím tělem taková bolest, jako kdyby jí někdo lámal všechny kosti v těle najednou. Neudržela bolestný výkřik. Zděsila se sekundu poté, když začala kašlat krev. Co to kurva?! Nešlo to zastavit, jen kašlala a kašlala. Dávila se.

Jako zázrakem k ní došel alfa za pomocí svého gamy a Richarda. Všichni viděli to, jak vylétla z domu. Bylo to sice na jeho boku, ale letěla dost daleko na to, aby ji zahlédli. Jen jim ta cesta trvala, protože Alex měl silné popáleniny, když se snažil zachránit bratra. "Char," hlesl ochraptěle, když si sedl k ní.

Nedokázala mu odpovědět. Bolest v jejím těle se stupňovala tak, že za chvíli začala neřízeně řvát, přičemž měla ústa plná vlastní krve, a ta jí tak od nich stříkala.

Alex na ni vyděšeně třeštil oči a snažil se ji uchlácholit, ale bojoval s vlastní bolestí.  "Co se to s tebou děje?" zeptal se, co nejvíc nahlas to šlo.

A přesně v tu chvíli Char zmlkla, jako když utne a rozklepala se. Přepadla na ruce a skončila tak na čtyřech. Pak z ní začal padat popel, ano z ní, a také se z jejího těla kouřilo.

"Co se to kurva děje?" ozval se znova, vyděšeně, ale ona mu odpověděla až po chvíli, kdy třes ustal a pod ní vznikl její vlastní obrys z popela, který se posléze rozplynul.

Bjorn s Richardem na to chudáci zírali a netušili, co říct, ani co dělat.

"Charlith," hlesla po chvíli, když jí došlo, co se stalo a hlavně pocítila změnu ve svém těle i cítění okolí. "Je mrtvá."

"Cože?" vyhrkl.

"Zabila ji," pípla šeptem. Cítila se poražená. Zničená.

"Kdo? Nechápu to."

"Já taky ne." Dosedla na paty a vzhlédla k hořícímu domu, který se někteří snažili uhasit, ale bez úspěchu.

Jako archanděl ovládáš živly. Projela jí hlavou vzpomínka při pohledu na požár, který byl cítit stejně, jako ten před lety u domu Palvézových.

"Char? Co se stalo?" zeptal se její druh, ale ona cítila, jak ochabuje. Z posledních sil vyslala myšlenku. Dešti, prosím, uhas ten pekelný oheň, ať je konec trápení. A přesně ve chvíli, kdy se k překvapení všech rozpršelo, upadla do dlouhého bezvědomí.

***

Probudila se na lůžku. Byla v pokoji, který neznala. I když ji bolelo i otáčení hlavou, pomalu se posadila. Cítila se, jako kdyby z ní někdo vymačkal všechny tělní tekutiny. Měla velmi vyprahlé hrdlo. Samozřejmě nezapomněla na nic z toho, co se stalo. Po tvářích se jí začaly koulet slzy jako hrachy, pociťovala obrovskou beznaděj a hlavně selhání. Zapřela svou podstatu, aby pomohla a přitom jí přišlo, že všem akorát ublížila. Nechtěla si ani domýšlet, kdo všechno přišel o život, ale momentálně ji nejvíc zajímala Freya a Alex.

Když se, alespoň pro teď, vybrečela, rozhodla se vstát a jít se porozhlédnout. Zjistit, jaká je situace a případně nějak pomoci. Byla sice zesláblá z nedobrovolné ztráty démona, ale jak pochopila, krvácela Charlith, ne ona. Hádala, že se brzy plně vzchopí. I když věděla, že bude pro svou démonku ještě hodně plakat. Spoléhala na ni. V ní byla její síla a teď je pryč. Netušila, co bude dělat a děsila se dalšího útoku, který musel přijít každou chvílí. Napadlo ji ihned vykouzlit bariéru a také to chtěla udělat.