Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

21. Zbytečné přemýšlení

"Ne, ne, ne, ne, ne, ne!" Freya už nějakou dobu takto bědovala a chodila sem a tam před Alexovým hrobem, na jehož okraji seděla Charleen, a svou sestru pozorovala. Tohle byl přesně ten důvod, proč s ní odkládala rozhovor o Lilith. Freya o ní totiž nemohla ani slyšet. Její pradávné činy ji tak vyděsily, že o ní nerada mluvila. Vlastně za to mohl tak trochu Angel. Když totiž jako malé zlobily, vyprávěl jim o Lilith a strašil, že si pro ně přijde. No, ve Freye to nejspíš zanechalo trochu hlubší stopy, ale Charleen měla pocit, že to s Alexem probírat nemůže. Nechápal by to, když pořádně nevěděl, kdo Lilith je. Stačilo to, že mu řekla, co si myslí Laura. Navíc hned v ten večer, co se vrátil. Dál ho zatěžovat ani nechtěla.

A protože jí už bouchala hlava, potřebovala se zkrátka někomu svěřit. Teď by to ale nejradši vzala zpět.

"Ona se nesmí vrátit na zem!" vyhrkla Freya. "To by byla katastrofa!"

"Já vím, Frey. Uklidni se, pro Krista. Vždyť tu ještě není," snažila se ji ukonejšit.

"To nikdy nevíš a nevzývej ho. Ten nám teď vážně nepomůže." Pak se na chvíli odmlčela. Vypadala zamyšleně.

"Musíme posílit hlídky. Minimálně na pět dvojic," pronesla nakonec.

"Jo? A co řekneme druhům? Že mám blbé tušení nebo co?" odsekla jízlivě Char, ale pak se zhluboka nadechla. "Freyo, ještě ani nevíme, jestli to doopravdy udělal. Laura neříkala, že se to určitě stane. Jen mě varovala před možným... rizikem." No, tos tomu pomohla...

"To je ale kurva velký možný riziko!" vyprskla.

Non-luna jen protočila oči. "Neměla jsem ti to vůbec říkat. Zapomeň na to."

"No, tak to teda ani omylem. Ty hlídky zesílím," řekla Freya rozhodně.

"Ne, nechci o tom s klukama mluvit. Alex to ví, ale asi na to zapomněl a já jsem i ráda. Není to jejich starost. Navíc - nemyslím si, že by to Luci vážně udělal. Měl svých pět pohromadě. Je to zbytečná obava." S těmi slovy vstala.

"Vážně?" zeptala se nedůvěřivě.

"Ano. Vážně Freyo. Zapomeň na to. Já ti to řekla i proto, že mě Alex před chvílí odmítl. Znervóznilo mě to. Nejspíš to byl jen jakýsi špatný impuls." Charleen to chtěla rychle zakecat.

Freya se na ni podívala skrz přivřená víčka. "Pracuje, Char."

"Ale vždyť já jsem jeho luna! A jsme spolu teprve dva týdny. Jeden by řekl, že mě odmítnout nedokáže. Nebe ho změnilo."

"Jo a tebe zase Peklo. Tak mlč a nic mu nevyčítej," pronesla Frey a šla pomalu do domu, přičemž vzala svou překvapenou sestru za ramena. "A mě příště takhle neděs. Ty hlídky si stejně ještě rozmyslím. Když tak řeknu, že to je kvůli vzácným hostům na slavnost. Abychom v jejich očích vypadali zodpovědně. Hm?"

"Jo, to by asi šlo," odpověděla Char zaraženě. Přemýšlela nad tím, co jí Freya řekla. Vážně se v Pekle tolik změnila? A pokud ano, co ji vlastně přesně změnilo. Peklo jako takové, nebo Lucifer?

"Poslyš Frey, jak jsi to myslela, že jsem se změnila? Co je na mně jinak?"

"Chování," odpověděla obratem, "sice k lepšímu, ale stejně je to někdy děsivý. Byla jsi bláznivý pometlo, který rádo pařilo a bylo pro každou špatnost. Teď jsi... No, trochu upjatá, no. Hrozně přemýšlíš a často i zbytečně. Jako například teď. Alfa pracuje, proto tě... a moment - odmítl tě doslovně?"

Charleen se krátce zamyslela. "Hm, vlastně ne."

"No, tak vidíš. Šmarja. Děláš z komára velblouda," pronesla, "vážně někdy míň přemýšlej, ségra. Jsi s tím nesnesitelná." A vešla do domu jako první. Charleen jen zatřásla hlavou a následovala ji.