Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

Epilog

Lucifer se k ní rozeběhl, ale alfa, jehož kořeny pustily po pádu Charleen, byl rychlejší. V zádech měl zbytek smečky i anděly. "Char, lásko," klesl na kolena a vzal ji do náruče. "Bože můj," vydechl, když otevřela oči a vyčerpaně se usmála. Vtáhl ji do náruče. Lucifer mezitím procházel těmi jatkami a jen kroutil hlavou. "Tohle mi už nedělej," dodal alfa.

"To bylo velmi působivé, Charleen," pronesla hrdě Laura. "Jsi opravdu silný archanděl. To, jak jsi ovládla živly," spokojeně mlaskla, "živelná bitva, výborný nápad."

"Díky, babi," usmála se Charleen vyčerpaně. "Je opravdu pryč?"

"Je," ozvalo se za nimi. Byl to Lu ve své druhé podobě. Charleen se začala škrábat na nohy, s čímž jí alfa pomohl.

"Luci, co ti sakra udělala?"

"Spíš, co udělala tobě? Soudě dle toho, jak to tu vypadá, jsi přišla pozdě." Byl chytrý a velmi vnímavý.

"Kdybys tu byl ty, Charleen by se vůbec nemusela ohrozit!" zavrčel alfa.

Lucifer si povzdechl. "Poslouchej, neštěkej tu na mě, nebo z tebe udělám smaženej řízek, Charleen necharleen. Rozumíš? Přestaň si otvírat hubu tam, kde nemáš, aniž bys věděl, co se kurva stalo!" Luciferovi vzteky zažhnuly oči. Laura se postavila před něj, Charleen s Dimitrim a Bjornem před alfu.

"Alexi, prosím! On byl opravdu mimo, řekli mi to démoni. Nevěděl o tom. A ne nezastávám se ho," řekla Charleen, "ale nepotřebujeme, abyste se tu servali ještě vy dva."

Alfa silně stiskl víčka, aby potlačil vztek a uražené ego. "No, a co se teda stalo? Proč nechal zemřít desítky vlkodlaků? A kde jsi byla ty?" zeptal se hlubším hlasem, než obvykle.

"Lilith mě přenesla do jiné dimenze, byla součástí pekelné říše, takže ji musela vytvořit sama. Zhmotnila tam mé nejhorší noční můry a doufala, že tam v důsledku toho zemřu na vysílení ze smutku. Zachránili mě démoni, u kterých jsem si dokázala získat věrnost i přesto, že už nejsem Charlith," vychrlila. "A Lucifera prý nějak uspala, co já vím. Luci?" vyzvala jej Char. 

Ale ten se místo odpovědi otočil a poodešel stranou. Nechtělo se mu o tom mluvit. Cítil se poníženě. Co měl říci? Že se jí povedlo ho zpacifikovat mocí sukuby? Že jí opět podlehl? Jejím řečem o polepšení, a tak dále? Že ho dokázala uvěznit v jiné dimenzi? Že si myslel, že mluví s otcem? Nechtěl říct ani zlomek z jeho myšlenek, a proto místo toho vyslal Charleen vidinu, ve které vše viděla. "Ježiši kriste," zaúpěla. "Poslal mi vidinu," upřesnila. "Ale teď o tom nebudeme mluvit. Až bude chtít, řekne to sám," povzdechla si.

"Souhlasím, máme jiné záležitosti na řešení," řekla Laura smutně a ohlédla se po té spoušti okolo.

To zabralo i na alfu. Rozhlédl se, a kdyby mohl, tak by zakňučel. Bolela ho ztráta všech udatných bojovníků a bojovnic. "Jak tě dokázala přenést někam mimo realitu?" zeptal se zničeně.

"Byla to sukuba. Síla její mysli byla větší, než nás všech dohromady. Mohla si s námi hrát...," vysvětlila smutně. "Ale už je snad opravdu konečně pryč."

"O tom nepochybuji. Zničila jsi její fyzické tělo, je bezmocná, nemůže nic. Její duše se propadla do Pekla, ze kterého se už nemůže dostat, protože je právě už jen tou pouhou Duší," řekl Lucifer.

Nějakou dobu všichni mlčeli. Snažili se aspoň trochu oklepat z toho, co se stalo. Bylo to tak náhlé a rychlé, boj plný kruté smrti statečných vlkodlaků. Domy, které jim po cestě lesem stály v cestě, lehli popelem. Jejich obyvatelé potkal podobný osud, jako bojovníky. Bylo to něco, z čeho se měl dlouho vzpamatovávat i samotný alfa.