Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

57. Vytrženo z kontextu

Většinovou část dne proseděla v pokoji. Buď tupě zírala do zdi a snažila se vstřebat, co se to sakra stalo, nebo brouzdala po sociálních sítích, které jí toho stejně moc neřekly. Dokonce ji i navštívila Freya, skoro se sklopenýma ušima, protože se cítila provinile za Dimitriho, kterému Char vyčinila skoro jako jeho máma. Charleen ji uklidnila, ať si jeho vinu nebere na sebe a následně ji uvedla do obrazu. Převyprávěla jí rozhovor s alfou, což beta-luna posléze poměrně dlouho vydýchávala. Nakonec se tomu ale nedivila, že prý k tomu jejich vztah celou dobu nenápadně spěl.

Musela si odfrknout. Spěl?! Ona se snažila, co mohla, aby to ustáli, ale očividně to nestačilo. Nejdřív to vypadalo, že bude vše v pořádku, a že minulost toho druhého navzájem zvládnou, ale Star byla poslední úder. Charleen její jméno ani nešlo přes pusu. Byla naštvaná sama na sebe, že se s tím ani ve svém věku nedokáže vyrovnat, ale také na alfu, že jí to zatajil. Cítila se, jakoby z ní někdo pomalu vysával život. Mrzelo ji, jak to dopadlo, ale zároveň jí docházelo, že jsou s Alexem úplně stejní a právě v tom byl ten problém. Měli podobnou povahu, oba chtěli být ve vztahu dominantní, jenomže to mohl být vždy jen jeden. Zvlášť u vlkodlaků. Možná, kdyby byl člověkem, choval by se trochu jinak. A možná, kdyby ona byla vlčicí od narození, chovala by se také jinak...

Po pár hodinách zakroutila hlavou a musela dát sestře za pravdu. Jejich vztah byl od začátku bez šance na úspěšný konec. Milovala ho, milovala ho tak, že by pro něj umřela, ale jejich povahové rysy jim jakýmsi prapodivným způsobem nedovolovaly žít pospolu v harmonii delší, než pár měsíců. Netušila, jak se z toho dostane, ale už teď si slíbila, že se opět ponoří do práce ve Vortexu, ale takovým způsobem, že bude ráda, když se někdy vyspí.

Jen ještě vyřešit tu škodnou, ale na tom už Zafrina s Lesley pracovaly a měly dát vědět nejpozději dalšího dne.

Poprosila Frey, aby jí donesla večeři do pokoje. Nechtěla ho potkat. Skoro se mu vyhýbala jako čert kříži, upír česneku, a tak dále.

Jelikož měla v pokoji pro hosty už pár svých věcí, mohla se tak v noci převléci do pyžama a jít spát. Jenomže jí to ani po třech hodinách nešlo. Frustrovaně si zavrčela a vztekle vyskočila z postele. Vzala si jen legíny, tílko od pyžama si nechala, přidala koženou bundu a vyběhla ven, co nejtišeji dokázala. Tentokrát byly pokoje pro hosty až na druhé straně domu, takže nemusela projít kolem jeho dveří. Se schody se nenamáhala, ty rovnou slétla za pomoci svých křídel.

Jak vyběhla ze dveří, proměnila se a běžela do lesa. Její vlčice byla silně neklidná, čemuž se Charleen vůbec nedivila. Musela cítit, co přijde. Proto jí Char nechala volné pole působnosti. Celou noc trhala vše, co jí přišlo pod tesáky. Do rozbřesku zbývala přibližně hodina, když se usadila na chladné zemi. Byla na okraji lesa u jezera a mohla se tak dívat na její oblíbenou skálu. Složila si hlavu na přední packy a smutně si kňučela.

Najednou se o ni cosi otřelo. Vyskočila na všechny čtyři, jako když nastartuje motorovou pilu, ale když ji do nosu udeřil silný dominantní pach, ztuhla. Musel stát kus za ní a ona, prve ponořená do své bolesti, ho nejdříve nezavětřila. Sklonila hlavu a čekala, co bude. Z jeho přítomnosti šťastná nebyla, ale co mohla dělat?

Po malé chvíli mohla pozorovat černé tlapy procházející kolem ní. Jenže najednou se změnily v lidské boty. Překvapeně vzhlédla. Stál k ní zády a zíral na pomalu začínající rozbřesk. Tedy se také proměnila a beze slova ho napodobila. Chvíli tam tak zírali na ještě skoro nezřetelné červánky, než se otočil a ona byla donucena sklopit zrak a obejmout se rukama v obranném gestu. Cítila se hrozně.

"Myslel jsem, že utečeš, když přijdu," řekl tiše.

"Proč bych to dělala? Nemám důvod před tebou utíkat." Ani její hlas nebyl tak úplně klidný.