Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

9. Od začátku

Ještě chvíli spolu venku mluvili. Char se vyptávala, jak se má Nejvyšší, jestli on ní nemluvil a tak dále. Byť se oba snažili, panovalo mezi nimi celou dobu určité napětí. Alex by Charleen nejraději popadl a odnesl si ji do postele, jak tam tak stála v černých upnutých džínách, černém tílku a koženkové bundě. On s tím vším moc velké cavyky nedělal. To vlastně nikdy s ničím. I když byl normálně dost žárlivý, v Nebi se na to všechno jeden hned dívá jinak. Úplně jinak. Hodně věcí mu došlo, stejně tak, jako Charleen.

Ale ta se prostě styděla. Sama sebe v duchu nazývala běhnou a nedokázala si odpustit.

"Jo, Laura nám vyprávěla, že i Nejvyšší má své dny," přitakala na jeho vyprávění o povaze Boha.

"To sakra má, jenže na to nikdo není zvědavej," zabručel. Char to rozesmálo. Těžko říct jestli na ni působilo nervové vypětí, ale nejspíše ano. Prostě veškerý ten stres způsobil, že ji rozesmála taková blbost.

Alex ji chvíli pobaveně pozoroval. Málem se lámala v pase, jak se smála.

"Promiň," dostala ze sebe udýchaně, když se jí povedlo se trochu uklidnit, "hrozně mi chyběl tvůj sarkasmus," přiznala.

S polovičatým úsměvem zakroutil hlavou a na vteřinu se zadíval do země, než se zase zadíval na Charleen. Odhodlával se. "Mě jsi zase chyběla ty," řekl to.

Char se ošila. "Já přece neříkám, že ty mně ne. Když jsem se vrátila, všechno to na mě padlo znovu."

"Slyšel jsem něco o tom, že moji milovaní bratříčci měli v Pekle prvotřídní péči," uchechtl se.

"Freya si pustila pusu na špacír," pronesla Char jízlivě.

"Ono to po pár sklenkách jde samo. A vůbec - pojď si dát taky," vyzval ji.

"Alkohol jsem neměla, co jsem se vrátila. Nevím jestli je to dobrý nápad."

"Já si myslím, že je," zazubil se. Charleen musela protočit oči.

"Dobře, hned přijdu. Jen tu musím opět vytvořit ochranou bariéru. Mimochodem, jen co se vrátíš, už nám Peklo asi zase šlape na paty. Není to teda jisté, ale Laura mě varovala před Lilith. Tak pro jistotu."

"To mi ani neříkej.." zavrčel. "Sice přesně nevím, kdo to je, ale vím, že má být zavřená, ne?" pozdvihl tázavě obočí.

"Má. Ale, ehm..." Mírně se pozastavila. Říkat před Alexem to jméno jí není moc příjemné. "Totiž kdyby Luciferovi přeskočilo a zase ji pustil."

"Proč by to dělal?" přimhouřil oči.

Charleen se na něj podívala a povzdechla si. Pak se podívala do země a jemu to začalo pomalu docházet.

"Zhrzená bejvalka s bejvalým," pronesl.

"Přesně tak," řekla a odstoupila od něj o kus dál, jak se chystala vykouzlit clonu.

"Nepotřebuješ k tomu Freyu? Teda, jestli si dobře pamatuju, tak naposledy jste na to musely být dvě."

"Mladí andělé bez jakéhokoliv tréninku. Ano. Nevím jestli si to pamatuješ, ale já povýšila," mírně se usmála.

"Pamatuju," vydechl. Na to zapomenout nešlo.

Char čekala, že odejde, ale on tam jen stál a koukal. "To mě budeš pozorovat?" zeptala se s vytáhnutým obočím.

"Vlastně jo." Došel opodál ke vstupní terase a posadil se na schod. Jen zakroutila hlavou. Tak ať se dívá, když tedy chce. Sice ji dost znervózňoval, ale představa žárlivé Lilith byla v tuto chvíli mnohem děsivější.

Roztáhla křídla, která se napnula do plné výšky a délky. Alexovi spadla ruka, kterou si podepíral bradu. Charleen se vždy, když vyvolá archanděla, bíle rozzáří oči. V Nebi bylo mnoho andělů i archandělů, ale nikdo z nich mu nepřišel tak krásný jako ten, který byl určen pro Zemi a který zrovna teď stál v plné parádě před ním. V kombinaci černého oblečení a šedivých křídel mu přišla jako nějaký anděl pomsty. Moc daleko od pravdy nebyl, ale o tom později.

Jak už bylo řečeno, archanděl dokáže proti pekelnou ochrannou bariéru vykouzlit sám. Zkušený anděl, kterým už Freya mimochodem taky byla, by to zvládl taky, ale archandělská je přeci jenom silnější. Navíc ji Charleen potřebuje rozprostřít nejen kolem domu, ale i kolem celého lesa. A to není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

Když jí začaly jiskřit ruce, vytvořily se světelné koule a ty vystřelila k nebi, kde se rozprskly a jak ruce pomalu obloukem pokládala zpět k tělu, bariéra se snesla kolem okraje lesa až k zemi. Dokázala to bez jakéhokoliv zaklínadla. Kdyby byl teď v lese někdo pekelného původu, nepřežil by.

Spokojeně se usmála a schovala křídla. "Teď je celá smečka v bezpečí. Doufám, že to je doopravdy jen pro jistotu."

"Já taky," vydechl Alex, který ji jako omámený po celou dobu pozoroval. Trochu se zavrtěla pod tím ledovým pohledem, který jí vypaloval do srdce díru a vyšla směrem k němu.

"Jen tě poprosím - nikomu o tom zatím neříkej, prosím. Nebudeme je děsit."

"Dobře," souhlasil a pak se krátce zasmál. "Jsem tu pár hodin a už máme společné tajemství," pronesl.

"Už to tak bude," usmála se. Opět se na sebe chvíli jen dívali.

"Jdeme dovnitř? Smečka bude určitě zvědavá," řekla, když už to nemohla vydržet. Pro dnešek měla samoty s ním dost.

"Jo, určitě." Vstal a otevřel dveře. Všichni jako na povel opět ztichli a upřeli zrak na alfa pár, načež Alex protočil oči a Charleen se nepříjemně ošila.

"Hleďte si svého," zavrčel alfa. Posadil se do svého křesla v čele a zadumaně si vzal sklenku s whiskey. Char si sedla na opěradlo sedačky vedle sestry a založila si ruce křížem. Oba měli co vstřebávat.

Rozhovor se pomalu rozběhl. Členové klanu mezi sebou řešili různá témata a otázky často směřovali na alfu. Například jestli existuje jejich Ódin a tak dále. Musel jim složitě vysvětlovat, že existuje každý bůh, ve kterého pozemšťané věří, a že přesně neví jak to je, ale Laura tvrdí, že Nebe i Pekla existují v jakési jiné dimenzi a přicházejí tam duše podle toho, v koho věří. Alex skončil u křesťanského Boha kvůli Poutu s Charleen. Dimi se také s někým bavil a Freya využila nepozornosti obou hlav smečky a nenápadně se naklonila ke své sestře.

"Tak co?" vyzvídala hned.

Charleen se hrozně lekla, jak byla ponořená ve svých myšlenkách. Snažila se u toho nezírat na jejich důvod.

"Co co? Nic."

"Jak nic? Mluvili jste spolu snad, ne?"

"Jo, ale k žádnému extra závěru jsme nedošli. Řekl mi, proč žádal o druhou šanci a taky, že se na mě nezlobí. Nic víc."

"Chce tě zpátky."

Charleen otočila oči v sloup. "To já vím."

"A ty jeho?"

Starší sestra se na svou mladší podívala. "Jasně, že ho chci, Freyo. Copak jsem celé měsíce brečela jen tak? Ale není to jednoduché víš."

"Tomu nerozumím. Když někoho miluješ, prostě ho miluješ a chceš s ním být. Navíc pokud ti odpustil... tak co ti brání?"

"Nedokážu si odpustit," přiznala Char smutně, "prostě to nejde. Věřil mi a já ho zklamala. Žila jsem ve své vlastní lži, které jsem nakonec i podlehla."

"Jo, byla jsi blbá, to víme, ale poučila ses, tak jdeme dál, ne? Začněte od začátku."

Charleen se odmlčela. Její mladší sestřička za ty roky dospěla, to musela uznat. Je moudřejší, sice má občas pořád své chvíle, ale alespoň už to není ta naivní malá holka, co věří každé blbosti. Změnily se obě. Char nad tím co dělá, mnohem více přemýšlí a zkoumá každou možnost a řešení. Je rozvážná. Nakonec dala Freye za pravdu. Ve vztahu mezi ní a Alexem je třeba začít od začátku.

Nic extra záživného, nu což, brzy to přijde :D :)