Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

73. Bitva živlů

Alex byl vyčerpaný a nebyl sám. Pozemské bytosti démona zabít nedokážou, i když mají tetování ochranných run, to totiž platí jen na duchy, a Lilith to moc dobře věděla. Proto jen stála opodál a bavila se umírajícími vlkodlaky ve strašlivých bolestech. Někteří démoni zabíjeli rychle, ale někdo si dával záležet, protože ho to bavilo. Mučili, a až pak zabili. Trhali končetiny, uši, vydloubávali oči, vyrvávaly srdce zaživa, jen upalovat nedokázali. To uměli pouze ti nejvyšší z nich. Byla to krvavá jatka plná nelidských, bolestivých výkřiků, zoufalosti a chaosu. Po zemi se válely kusy lidských těl, protože se vlkodlak promění, když zemře.

Ale přes to všechno se nikdo ze smečky nesnažil utéct. Non-alfa Alexandr Sergejevič je vedl tak, aby nikdo nepatřil mezi zbabělce. Bylo to peklo na zemi, ale všichni se odmítali vzdát a bojovali s plným nasazením, jak jen zvládli.

Napadení přišlo brzy z rána, nečekaně a prudce. Lilith vytáhla s celou pekelnou armádou a bez varování zaútočila. Stihli je jen odlákat od sídla, aby opět neutrpělo. Alfa přitom nenašel svou družku. Ta jakoby zmizela. Vyděsilo ho to, ale neměl čas ji hledat delší dobu, protože musel bojovat. Snažil se ignorovat bolest na hrudi z Pouta, jak byla daleko, ale už to přestávalo jít. Slábl. Taky ho dost zajímalo, kam zase zmizela a proč.

Laura vycítila pekelný útok, proto přispěchala na pomoc i se synem, kterého urgentně zavolala. Ona, Angel a Freya byli jediní, kdo mohli démony zabíjet, svým světlem, ale byli jen tři, což na armádu vysoko skákajících démonů nestačilo. Nejednou se stalo, že je málem stáhli ze vzduchu k zemi. Museli být opatrní i sami na sebe.

Celkově bylo jasné, že prohrávají. Vlkodlaků rychle ubývalo, i když se díky vytí alfy seběhli ze západní, východní a jižní smečky. Laura se modlila, i když tušila, že její Otec zkrátka nezasáhne. Nikdy to nedělal.

Ale najednou v non-alfě hrklo a cítil, jak mu žilami začíná proudit nová síla. V tu chvíli všichni pocítili přítomnost své luny a přesně v ten moment, je všechny obklopila neprostupná mlha, v níž ani Lilith neviděla, a ta tak zbystřila. Nikdo netušil, co se přesně děje.

Charleen s démony přistála v lese. Okamžitě pocítila pach síry a krve, démoni strach, ale tím, že se přislíbili archandělovi, je to nenutilo k agresi. Stály v pozoru a čekali na rozkaz. Char vylétla výše, prodrala se korunami stromů, aby viděla, co se přesně děje. Přitom pohledu se zděsila a vyhrkly jí slzy do očí. Tolik ubohých obětí a ta mrcha tomu jen s úsměvem přihlíží. Když viděla, kolik jich je, neváhala. Poprosila vodu o pomoc, o neproniknutelná oblaka, která všechny donutí ustat v boji. Povedlo se.

Poté si klekla a požádala živel země. "Pojďte, ale ještě neútočte," vyzvala své démony. Vstala a sama vzlétla. Větve ji trochu poškrábaly, ale to bylo to poslední, co ji teď zajímalo.

Na bojišti, z trávy poseté krví, vystřelily tenké kořeny, které pochytali všechny přeživší vlkodlaky, i Alexe, a odtáhly je k domu, pryč z bílé tmy. Andělé, kteří se vznášeli nad mlhou, to vše jen udiveně pozorovali, než Freye secvaklo a otočila se. V tu chvíli spatřila ve vzduchu svou sestru, která přilétala, celá zářila, jak plně využívala archanděla. "Charleen," vydechla šťastně. Bála se o ní, nikdo nevěděl, co s ní je.

Zaslechl ji Alex, který svou družku posléze spatřil. Chtěl k ní běžet, ale kořeny všechny vlkodlaky účelně držely stranou, aby se nemohli zapojit do toho, co Char chystala, protože by jí jen překáželi a navíc by jim mohla ublížit. Ale dobře na vše viděli. Charleen, ozval se jí v duchu, ale ona se na něj podívala a jen smutně zakroutila hlavou. Chtěla se mu vrhnout do náruče, chtěla ho obejmout a schovat se u něj, ale teď na to nemá čas. Ten momentálně hraje proti ní.