Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

5. Návštěva ve Skyhoodu

Po dvouhodinové cestě se alfa Dimitri, alfa-luna Freya a vzadu sedící luna-vdova Charleen, konečně objevili před menším baráčkem ve vesnici Skyhood. Ta stála na jih od Northcity a northského lesa. Skyhoodský les byl tedy o mnoho teplejší. Tvořily ho spíše listnaté stromy, které byly teď teda opadané, zatímco northský les byl jen z jehličnanů. Takže, když vystoupili z auta, okamžitě si sundávali bundy. Ne, že by jim snad jako vlkodlakům někdy byla zima. Nosili bundy, aby mezi lidmi zkrátka nevypadali divně, ale tady jim bylo vyloženě vedro.

Freya nadšeně došla ke dveřím a zazvonila. Během chvíle jim otevřel zešedivělý Angel Marconio Arual.

"Tati!" zavýskala radostně Freya a nadšeně svého otce objala. S Dimitrim si přátelsky podali ruku a přivítali se. Starší andělská dcera nejistě stála v pozadí. I když se na ní otec tenkrát moc nezlobil, přes to teď nevěděla, jak na ni zareaguje, protože z ní určitě Peklo ucítí.

A taky, že jo. Jakmile druhové zmizeli za andělem ve dveřích, kde je už vítala Camille, Angel se na svou starší dceru podezíravě podíval.

"Ahoj tati," pípla Charleen.

"Ahoj..." Bylo znát, že neví jak jí oslovit. Nebyl si jistý, kdo přesně před ním stojí.

Rozhodla se to uvést na rovinu rovnou ze začátku. "Cítíš ze mě Podsvětí, to je jasné."

"To taky, ale jde o to, že celý dům je zabezpečený proti pekelným bytostem," řekl tiše.

"Však proto jsme přece přichystali altánek," vložila se do toho najednou Camille, "ty toho naděláš. Stále je to tvoje dcera, Angele!" Po těchto slovech svou starší dceru láskyplně objala, aniž by Char stihla říct zbytek toho, co chtěla. "Konečně jsi zase tady. Báli jsme se o tebe, "hodila nepěkným pohledem po svém manželovi, "i když to tak nevypadá."

"Ale já to tak nemyslel, ježíši," bránil se.

"Ten ti teď už nepomůže," odsekla Cam. Mrzelo ji, jak se k jejich dceři, kterou vidí po skoro šesti letech, chová.

Dimi s Freyou to zpovzdálí jen tiše pozorovali.

"Okej, fajn. Stačí, oba dva. Říkáte, že pekelná bytost by se do domu nedostala?" ozvala se už lehce podrážděně Charleen. Chtěla tuhle nepříjemnost hned vyřešit. Aniž by čekala na odpověď, udělala pár kroků a přešla práh. V chodbě, před alfou a jeho lunou se s výrazem "to čumíte, co?" otočila a podívala se jím na své šokované rodiče. "Nejsem démon, tedy byla jsem. Ten nejvyšší. Charlith, královna Pekla, ale s odchodem z Podsvětí jsem se zřekla jak postavení, tak i svého démona. Lucifer si ho vzal zpátky a já se tak na zem vrátila opět jen jako andělský vlkodlak," vysvětlila a v tu chvíli ji Angel konečně objal.

"Díky bohu," hlesl. Jasně, že se mu ulevilo. Charleen si díky jeho hlasu nebyla jistá, jestli se radostí náhodou nerozpláče.

"Chtěla jsem se vrátit... čistá, tati. Jsem tvoje dcera, nechtěla jsem být tvým opakem," řekla a odtáhla se. Vážně se mu leskly oči.

"Jsem na tebe pyšný, Charleen. Málokdo se dokáže vzdát temné moci. Prý je velmi omamující."

Přikývla. "To je. Ale já nikdy nezapomněla, jakého jsem původu. Mám především andělskou krev." V očích staršího anděla bylo najednou tolik lásky, až to Charleen málem porazilo.

"Ale ten oběd v altánu si i tak sníme ne?" ozvala se Camille nakřáplým hlasem. Té se chtělo opravdu brečet.

"No tak mami, pusť to," řekla Freya, která k nim vzápětí přišla a s Charleen ji obě objaly. Camille dala průchod svým slzám dojetí. V hloubi duše přirozeně také doufala, že se její prvorozená dcera nevrátí jako démon. To by Angel nerozdýchal, i když by to nikdy neřekl nahlas, protože Char samozřejmě miloval. Ale těžko říci, jestli by si k ní našel cestu, kdyby se zřekla své andělské podstaty. Ten se k jejich rodinnému objetí přidal a Freya nakonec natáhla ruku i Dimitrimu. Tak tam chvíli stáli, až Charleen najednou řekla to, co na mysli vytanulo i alfovi.