Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

Prolog

Nedokázala si to přesně vysvětlit, ale cítila, jak se jí svírá hruď. Skoro nemohla dýchat. Pomalu si stoupla a začala se protahovat. Bylo to proto, aby se jí nikdo neptal proč teď vstává. Tak dělala, že si protahuje ztuhlé svaly, protože v této chvíli nejspíš ani nebyla schopná jim odpovídat. Křečovitě se usmívala a otočila se zády ke stolu. Pomalu došla k jednomu ze čtyř podpěrných sloupů altánu a nenápadně se o něj opřela. Co to s ní je? Najednou ji znovu bodlo u srdce, tentokrát silněji. Stěží potlačila bolestný výkřik, který se jí v tu chvíli dral z hrdla. S nečekanou hrůzou si uvědomila, že tenhle pocit už jednou cítila. Bylo to Pouto. Přirozeně ji to vyděsilo. Vždyť byl Alex po smrti a další Pouto mít nemůže. Začala se zběsile rozhlížet. Nikdo nikde. Žádné ledově modré oči, černá srst či blond vlasy. Dokonce použila vlkodlaka v sobě a zavětřila. To už něco pocítila.

Vytřeštila oči, které se ihned zalily slzami. To přece není možné.
Ihned se pokusila navázat telepatické spojení. Vyslala váhavé slovo Alexi.

Charleen. Přišlo jí nazpět. Zalapala po dechu. Podlomila se jí kolena. "Můj bože!" vykřikla.

To už stál na nohou i Dimitri a dělal to, co před chvílí Char - zběsile se rozhlížel. Cítil svého bratra. Freya také, ale ona ho cítila jako alfu. Její vlčice se před ním krčila.

Nikdo z nich absolutně nechápal, co se to děje. Všichni tři se napjatě rozhlíželi, když Cam pomohla své starší dceři vstát. Síla Pouta jí opět srazila na kolena.

"Co se děje?" vyptávala se se strachem v očích.

Char ale nebyla schopná mluvit. Ujal se toho Dimitri. "Cítíme mého bratra."

"To není možné," vyhrkla Cam.

"Jste si jistí?" zeptal se skepticky Angel.

"Tati!" zmátořila se konečně Charleen. "Právě mě porazilo Pouto! Musel dostat" ohlédla se k lesu a odmlčela se, "druhou šanci," vydechla nevěřícně.

Freya si zakryla pusu rukama a Dimitri úplně ztuhnul. Mezi stromy stál obrovský černý vlk s ledově modrýma očima a pohledem hypnotizoval svou družku. Ta opět padla na kolena. Nedokázala totiž vydržet ten nápor pocitů. "Pane bože," zajíkla se.

Slzy jí okamžitě začaly svévolně stékat po tváři.

Všichni ho pozorovali jako přízrak, když v tom najednou zmizel v lese.

"Alexi!" vykřikla Char a udělala pohyb vpřed, ale nebyla vůbec schopná vstát. Cítila se strašně. Jeden by řekl, že byla ráda, ale ona si tím vlastně tak jistá nebyla. Měla strach, obrovský strach. Jak se mu podívá do očí? Co mu řekne? Má se omluvit? Proč dostal druhou šanci? Jasně, ona si jí prošla také, ale proč ji on dostal až po pěti letech?