Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

24. Slavnost Úplňku

S bědováním vyběhla z pokoje už v legínách a svetru, aby zkontrolovala dění dole. On se jí smál. Samozřejmě to nebyla chvilka, pokud za ni tedy nepokládáte půl hodiny. I když byla rozčarovaná, musela uznat, že takové zdržování jí vůbec nevadilo. Navíc se u toho na Alexe dívala v zrcadle. Jeho výraz a to jak se mu napínaly svaly, ji ještě více vzrušovalo. Další nový zážitek s ním. V tomhle ohledu ji nepřestával překvapovat. Každopádně, pak ji už nechal se vysprchovat a bedlivě dohlížel na to, co s tou sprchou dělá. Upřímně se mu smála, čímž si vysloužila rudý plácanec na svém pozadí.

"No, to je dost!" vykřikla Freya a máchla rukama, když Char sbíhala schody. "Kde seš, prosím tě?!" zeptala se, i když to věděla. Celá smečka to věděla, jen byli taktní. Každopádně Freya jí pak chtěla navrhnout tišší hrátky.

"Je všechno připraveno?" zeptala se non-luna místo odpovědi a kontrolovala stoly, kam už přinášeli najatí vlkodlaci z ostatních domů jídlo a pití. Mělo posloužit jako menší občerstvení před večeří. Vlkodlaci totiž jedli pořád.

"Jo, neboj se. Postarala jsem se o detaily," uvedla ji beta-luna do obrazu.

"Díky, Frey," vydechla, "Alex...," nechala vyznít do ztracena.

"Já vím. Celá smečka ví. Ve tři v noci jste vzbudili půlku baráku!" sykla tiše.

Charleeniny tváře okamžitě nebraly nachový odstín. "Kurva," ulevila si.

"Jo. Hele všichni jsme rádi, že jste se usmířili, ale nešlo by to prokazovat tišejc?" neodpustila si, i když se u toho culila jako blbá.

Char si schovala obličej do dlaní. "Vážně se stydím."

"Zase klídek. Není to tak horký. Nikdo vám za to hlavu netrhá," pohladila konejšivě svou sestru po rameni.

"Pokecáme později. Měly bychom se připravit," rozhodla Char nakonec.

"Souhlas. Kluci ať to tu hlídají, nám příprava chvíli trvá."

"Přesně."

***

Za dvě hodiny vycházela z Alexovy pracovny ve svých modrých šatech krajkovým dekoltem. Vlasy si záměrně vyčesala a vytvořila si plesový drdol. Chtěla ukázat svou jizvu a také prsa. Bez okolků, byla na ně totiž pyšná. Také chtěla být Alexovi ozdobou. Vzala si k tomu ještě dlouhé bílé rukavičky, které si koupila v práci právě na tuto událost. Ze stříbrného psaníčka si vzala mobil, aby napsala Freye. Domluvily se totiž, že půjdou dolů společně. Ale to dělat nemusela, za ní se začal ozývat klapot podpatků. S úsměvem se otočila.

"Páni," vydechla, když spatřila svou sestru v šatech trikolóry. Bílý živůtek na bokách přecházel do světle modré, přibližně v polovině stehen do tmavé. Měla také splývavé šaty, ale bez výstřihu, do kterého stejně neměla co dát, a s dlouhým rukávem. Vlasy si jen navlnila a zasadila do nich štrasovou čelenku. "Vypadáš senzačně."

"Děkuju, ty taky. Hlavně ty kozy," poznamenala s uznalým pohledem.

Charleen se uchechtla. "Dík." 

"Není to fér," zamračila se Freya, stále koukajíc na dekolt její sestry.

"Ségra, ty máš zase ploché břicho, modrý oči a jsi vysoká," řekla skoro otráveně. "Pamatuješ, co jsme říkaly ještě na škole?" 

Úplně se rozzářila. "Jasně. Já jsem ta hezká a ty máš prsa," poznamenala. Obě se tomu chvíli smály, jako pokaždé, než byly schopné konečně mluvit normálně. Samozřejmě byly krásné obě, ale měly tendence se podceňovat a hledat na sobě nedokonalosti. To, jak se na ně dívali jejich partneři, byla zase věc druhá. "Dimitri už šel dolů vítat hosty."