Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

68. S pravdou ven

Alex jí podržel židli, a pak se také překvapeně posadil. "Tvoje síla je úplně jiná. Za jediný půlrok? Jak?"

"Měla jsem hodně času na její plné rozvinutí. Určitě víš, že sem tam vypomáhám i ostatním norským smečkám a pokud ne, divila bych se."

Přikývl. "O všem vím."

"Myslela jsem si to. No, každopádně si živly hodně pomáhám. A právě díky tomu, jak je často používám, jsme navázali lepší kontakt," vysvětlila. Pak pohlédla na zapálenou svíci. "Poslouchají mě." A s těmi slovy se ohýnek svíčky prodloužil a zase se stáhnul.

Alex nepřestával vycházet z úžasu. "Ty jsi opravdu vzácná, víš o tom?"

Smutně se pousmála, i když ji jeho slova potěšila. "Jsem vrah, ale děkuju."

"Zabil by je někdo jiný, když ne ty, rozdíl je v tom, že ty to neděláš pro potěšení. Nejsi vrah, Charleen. Jsi archanděl smrti, je to tvůj úděl. Stejně jako můj trestat vinné vlkodlaky. Ti lidé, se také provinili. Tak už neříkej tyhle nesmysly, alespoň ne přede mnou." Mírně se zamračil, ale pak mávnul.

K Charleenině překvapení přišla Gréta s vínem v ruce, než stihla vůbec něco odpovědět. "Dobrý večer," pozdravila vřele.

Alfa jen kývnul. "Dobrý večer," opětovala jí udiveně Char. Přitom vytáhla obočí na Alexe, ale ten se pouze uculil. Když jim nalila, oznámila, že jídlo se bude podávat do pěti minut. Alex jí poděkoval a tak se vzdálila.

Pozvedl skleničku. "Prosím všechny bohy, které znám, aby se tento večer povedl," pronesl.

Char se zasmála a přiťukla si s ním. "Proč by se neměl povést, prosím tě? Já si myslím, že je důležité už jen to, že tu sedíme. A navíc jsem pořád překvapená a ještě chvíli chvíli budu z toho, jak jsi to pojal. Víš o tom, že jsem v životě nebyla na rande?"

Vytáhl obočí. "Opravdu ne?"

Zakroutila hlavou. "Vážně ne, a ty?"

"Taky ne."

"No výborně, další společná premiéra," rozmáchla se teatrálně rukama.

"Vážně? A která byla ta první?" zeptal se pobaveně.

"Těch bylo," mávla rukou.

"Osvěž mi paměť," opřel se o stůl.

Frustrovaně si povzdechla. "Budeme tu ještě zítra, ale dobře." Pak se zamyslela a snažila si vzpomenouti na nějaké jiné, než ty, které se týkaly sexu, protože těch bylo opravdu dost, alespoň pro ni.

"Já mám času dost," zazubil se.

Probodla ho pohledem, protože z něj cítila provokaci, ale nakonec si přece jen vzpomněla. "Společné bydlení, moje proměna v anděla, celkově vztah," podívala se na něj vědoucně a on se uchechtnul, "pak také méně příjemná věc - boj s duchy."

"Jo, to rozhodně, souhlasím, ale neřekla jsi všechny," řekl tiše a prstem si opět přejel po rtech.

Cítila, jak se jí do tváří hrne krev. "Předbíháš."

Zachechtal se, ale ustoupil. Nechtěl ji trápit, i když by se mu hodilo, kdyby ji tímto způsobem rozptýlil. "Já je klidně řeknu."

"Ne, panebože, ne," zaúpěla a schovala si obličej do dlaní. Zase se zasmál a už chtěl opravdu začít mluvit, když v tom přinášeli jídlo. "Hm, Gréto, to úžasně voní," rozplývala se Char a děkovala bohu, že hospodyně se svou pomocnicí přišly.