Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

59. Sama

Charleen pomohla Freya s Dimitrim, jinak by se do bytu sama nedopravila. Podlamovaly se jí nohy a přes slzy skoro neviděla. Nesnesitelná bolest se mísila s temnou prázdnotou a smutkem ze ztráty. Bylo dokonáno, rozešli se. Nakonec o něj opravdu přišla.

Ani se nesnažila být silná, protože tu vůli v sobě prostě neměla. V autě, řídil beta, se na zadních sedadlech schoulila své sestře do klína a celou cestu probrečela. Freya ji jen konejšivě hladila po vlasech a pokoušela se zadržovat své vlastní vzlyky. Ve zpětném zrcátku se na sebe se svým druhem sem tam podívali. Snažil se na ni konejšivě usmívat ale věděl, že i on sám bude mít hodně práce se svým bratrem. Oba budou trpět nesnesitelným steskem a jak dlouho to bude trvat? Záleží jen na alfovi, jak se k jejich rozloučení postaví, a jak se rozhodne ho prodloužit.

Ale rozhodl se, rozešel se s ní a beta moc dobře věděl, že se k sobě časem vrátí, ale nejdřív se musí oba vypořádat se svými vnitřními démony. Srovnat se a říct si, co od života vlastně oba chtějí. Jestli jim jejich vztah stojí za drobné ústupky. Do té doby spolu být zkrátka nemůžou a jeho bratr naštěstí našel způsob, jak to udělat, aby z toho oba plně nezešíleli.

Zastavil před bytovým domem a pomohl Charleen s kufry. Ta se pomalu procházela po bytě a rozhlížela se, než mu tiše poděkovala a zaplula do svého pokoje.

"Lásko, počkej prosím chvilku," špitla Frey a beta přikývl.

"Ale musíme se vrátit, zlato."

"Nejradši bych tu s ní zůstala, alespoň přes první noc. Bojím se o ni."

Smířlivě ji pohladil po tváři. Nemohl jí říct o plánu alfy. Měl přísný zákaz. "Tvé místo je po mém boku a Charleen si vybrala sama. Mohla mu to rozmluvit, ale neudělala to."

"Oba víme, že je to tak lepší."

Přikývl. "To jo, ale právě proto by měla být jen sama se sebou. Vždyť je silná, zvládne to. My máme práci."

Povzdechla si. "Tak počkej v autě, hned přijdu."

Charleen seděla na své posteli a mračila se. Když Freya přišla a ona zaslechla bouchnutí dveří, hned spustila: "Tsk! Ty patříš ke mně, ty musíš tohle, ty musíš tamto! Zkurvení vlkodlaci! Tohle je přesně ten důvod, proč jsem odešla!" ulevila si. "Nebudu ničí majetek ani hračka."

Freya se jen ušklíbla a sedla si k ní. "Já to vím, Char, ale mně nevadí poslouchat. V tom je mezi námi rozdíl."

"Ani tě nenechá s tvou vlastní sestrou! Uvědomuješ si to vůbec?!" prskala starší.

"Máme povinnosti a ty bys mě stejně vyhnala, tak co už."

"No, a co když ne? Co když tě tady chci? Co jako udělá? Zakáže ti to? Co si o sobě myslí!"

"Charleen, jestli se okamžitě neuklidníš, tak odejdu i dobrovolně. Nevybíjej si na Dimitrim svou zoufalost, buď tak hodná!" zasyčela Freya, čímž Charleen hodně překvapila. "Tvoje bolest musí být šílená, ale nezapomeň, že jsi taky na chvíli dokázala poslouchat a poddat se. Takový život s vlkodlakem prostě je, tak nedělej, že nevíš."

"Jsem ráda, že jsem se od toho osvobodila." Podívala se na skříň naproti.

"Chápu, nemáš na to náturu, ale já jo. Navíc Dimitri není jako jeho bratr. Vždyť to víš, on nemá ledové srdce a není tak umanutý, ani tvrdohlavý. Kdybys mě potřebovala, normálně mě tu nechá. Pochopil by to. Jen by musel také zůstat poblíž, abychom se vyvarovali špatné reakci Pouta."

Starší si těžce povzdechla. "Ach jo, promiň." Pak se pokusila o úsměv. "Jsem úplně hotová. Jen běž. Já to zvládnu." Nějak...

"Já tě chápu, Char. Měla by ses najíst a zbytek dne prospat."