Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

41. Konečně klid?

Společně přistáli na kamenné cestě vedoucí přímo do Pekla. Démoni u brány spatříc svého pána, přirozeně ihned bez řečí otevřeli, a tak Luci Charleen bezpečně dovedl až do nejhlubší propasti své říše, do cely první démonky Lilith.

K Charleeninu příjemnému překvapení nebyla v tom svém "domě", ale v obyčejné cele, jako všechny ostatní hříšné duše. Okamžitě se na Lucifera zářivě usmála, který ji bedlivě pozoroval. "Správné rozhodnutí, Výsosti," mírně se poklonila, i když oběma cukaly koutky. Lilith to jen nasupeně pozorovala.

"Oh, klaní se mi samotný archanděl smrti, taková pocta," pronesl a Char se zašklebila.

"Moc si na to nezvykej." Od srdce se zasmál.

"Nemyslete si, že mě tohle zastaví!" ozvala se naštvaně démonka visící na zdi. Měla připoutané i nohy.

"My si to nemyslíme, my to víme," zazubila se Char. "Máš to, co si zasloužíš, Lilith. Nevztekej se tady, nepomůžeš si. Co jsi jako čekala? Potomek anděla kvůli tobě přišel o své dítě. Zemřeli tři nevinné duše v přímo pekelných bolestech. Mučila jsi betu!" zasyčela. To se satan překvapeně otočil a upřel své rudé oči od démonky opět na archanděla.

"Zajímalo by mě, jestli jsi Lucifera svedla, že jsem skončila tady," řekla Lilith jedovatě. "Vlastně bych se tomu ani nedivila. Je k nakousnutí a obě dobře víme, že mu stačí málo." Zálibně se na něj podívala.

V Charleen se vařila krev, div nevybouchla jako špatně časovaná bomba, jenomže to zasáhl Lucifer. "Charleen je narozdíl od tebe počestná!" vyprsknul. To démonku zarazilo. "Nejspíš jsi zapomněla, že jsem pořád syn boží a že ctím a uznávám jeho pravidla. Navíc jsi zabila tolik nevinných, že už jsem to nemohl přehlížet!"

"Lilith, ty jsi tak strašně prohnilá a zákeřná, že si nezasloužíš ani přízeň samotnýho ďábla!" zasyčela Charleen. "Nediv se, že tě opustil. Má totiž srdce na pravém místě a zdravé smýšlení, ne mysl chorýho blázna!" Poté přistoupila ještě blíže k cele. "Nejradši bych ti řekla chcípni v pekle, ale ty už tu jsi, tak snad - příjemný pobyt," zašklebila se a otočila, že odejde.

Následoval ji, ale při odchodu ještě slyšeli, jak se Lilith vzteká a ječí na všechny možné strany. "Pomstím se! Vám všem! Budete trpět!" Ale nebrali na to nejmenší ohledy.

Když Char vyletěla z propasti a přistála na jejím okraji, byla malý moment sama. Jeden démon stojící poblíž, se na ni okamžitě otočil. Pro ně byly tyto bytosti jako vábení sirén. Tak moc je chtěli mučit. Jen k ní udělal krok, objevil se za ní Lucifer a nelidsky zavrčel. S roztaženými křídly za ní vypadal jako její pekelný bodyguard, což teď vlastně tak trochu byl.

"Char, pojď. Začínají být nesví," zašeptal jí do ucha až sebou cukla. Jeho těsná přítomnost byla zvláštní. Věděla, že k ní něco cítí a navíc to bylo i jasné a viditelné. Ale rozhodl se ctít zákony bytí a ona děkovala všem z Nebes, na které si vzpomněla, že tak učinil. Měla ho ráda, ale to bylo zkrátka všechno.

Za bránou se otočila a upřela na něj svůj pohled. "Děkuju Luci. Ani netušíš, co to pro mě znamená. Všechno co děláš, nebo co jsi už udělal. Vážím si toho. Neskutečně jsi nám pomohl," řekla s upřímnou vděčností.

Lehce se usmál. "Ne, že by se dalo Otci odporovat, ale říkal jsem si, že si zasloužíš klidný život. A nechci, abys trpěla a už vůbec ne mojí vinou." Na chvíli se odmlčel a podíval se do země. "Udělal jsem neskutečnou blbost."

Neudržela se a pověsila se mu kolem krku. Překvapeně zamrkal, ale objetí jí opětoval. Nenápadně nasál její vůni. Počítal s tím, že ji asi dlouho neuvidí. "Jsem ráda, že sis to uvědomil. Konečně jsi to ty, takový, jakého tě znám," šeptla a pak se rychle odtáhla.

Krátkou chvíli na ni zaraženě zíral, než se oklepal. "A co to bylo s tím betou?" Povzdechla si a zakroutila hlavou. Odvyprávěla mu, co jí řekla Freya. "To je typická Lilith," zakroutil hlavou.

"Vždyť jsem ti to celou dobu říkala. Je jedině dobře, že jsi ji zastavil, vážně. Bůh ví, co by ještě způsobila."

"Jo, jsem si jistej, že to Bůh opravdu ví a já upřímně taky. Vždyť už jsem to jednou viděl," povzdechl si.

"Hele, hlavně, že jsi udělal to, co bylo třeba. Jsem na tebe pyšná a jsem si jistá, že nejsem sama. S tvým Otcem jsme si mysleli, že je Charlith dostatečně silná, ale očividně měla slabinu. Přemýšlela jsem a myslím, že je to tím, že nebyla čistokrevná. Byla v mém těle jen něco jako host, zatím co Lilith je původní."

"Ano, tak to je, ale to jste nemohli vědět. Možná jsem měl zakročit, mělo mi to dojít." Mírně se zamračil se založenýma rukama a zakroutil hlavou. "Nechal jsem zabít svou královnu. Takovej idiot." Poslední slova zašeptal.

Konejšivě ho vzala za nadloktí. "Co se stalo, stalo se. Už je to pryč. Neřeš to. Hlavní je přítomnost," usmála se. Zamračeně přikývl. "Pozdravuj Faretha," řekla, protože bylo jasné, že až se vrátí na Zem, démon už tam nebude, a odtáhla se.

"Budu."

Naposledy se na něj usmála, rozvinula křídla a odletěla.

"Jednou, až alfa zemře, najdu si tě," zašeptal, když už ho nemohla slyšet. Byl to ale jeho malý osobní slib. Jednou bude zase jeho, jenomže to ještě netušil, co si pro něj osud chystá. Se svěšenou hlavou se vrátil do své říše.

***

Jakmile se objevila u Richardova domu, kde bydlel se svou Honey, okamžitě viděla, že je tam boží pozdvižení. Alex, Angel, Camille, Laura, Freya, Dimitri, Bjorn, Lesley, majitelé obydlí a mnoho dalších tam vzrušeně debatovalo. Byli přítomni i alfové Tobias a Elias se svými smečkami. Tedy ne s celými, samozřejmě. Byli to jen muži, kteří pomáhali se stavbou nového sídla svého non-alfy. Zírala na ten chumel lidí a přemýšlela o co jde. Pak jí došlo, že za to vlastně může Freya.

Jen ji zpozorovali, zmlkli jako na povel. První vystřelil Angel. "Char? Je to pravda?"

"Necítíš to? Teď jsem se vrátila z Podsvětí," potutelně se usmála, až její otec konečně zaregistroval ten pach. To už ohrnovaly nosy i Laura s Freyou. "Viděla jsem ji na vlastní oči. Opravdu ji uvěznil."

Všichni si hlasitě vydechli a ženy se začaly objímat. "Takže je vážně opravdu konec? Konečně bude klid? Už napořád?" vzlykala Freya.

"Ano," vydechla Char. "Lucifer se konečně zachoval tak, jak mu náleží."

Smečka pokračovala v radování a Alex se konečně prodral ke své družce, kterou okamžitě objal. "Už mi s ním nikdy nezdrhej. Potřetí to nedám," zašeptal.

Překvapeně se na něj podívala. "Jen jsem se chtěla přesvědčit-." Ale nedořekla to, protože se jí přisál na rty tak silně, div ji nevykloubil čelist. "Mmm!" protestovala.

"Dobře," řekl prostě a táhl ji k ostatním.

Ale ona se nedala. Cukla sebou, aby ho zastavila. "Alexi! Jak můžeš něco takovýho vůbec říct?! Já s ním přece nezdrhla, kruci! Chtěla jsem se jen potěšit pohledem na tu svini, nic víc, proboha!"

Jemně ji chytil za ramena. "Charleen, nechtěl jsem tě hned naštvat, ale snaž se mě pochopit, ano? Už tak bylo těžký jeho přítomnost snášet! Nenávidím ho!" Poslední větu tiše zasyčel.

Obrátila oči v sloup a povzdechla si. "Přišel jsi mi v pohodě. I ostatním."

"Snažil jsem se o to. Navíc ti zachránil život. To zase zachránilo jeho od mých tesáků," řekl frustrovaně.

"Už je to pryč, neřeš to," řekla mu to samé, co Lucimu. Chápala, že na něj žárlí. Když je teď všechno pryč bála se, že se zaměří i na Tobiase. Jenomže jeho tady teď potřebuje. Snad mu to dochází.

"Jen doufám, že už jeho přítomnost nebudu muset nikdy snášet," zavrčel.

"Určitě ne," vydechla a objala ho, aby se uklidnil. "Jsem jenom tvoje, Aleky. Vždycky jsem byla a vždycky budu." Odtáhla se, aby se mu mohla podívat do očí. Tahle věta zabrala. Změnil se mu výraz. "Miluju tě," dodala s odevzdaným pohledem.

Jeho modré oči se zaleskly. "Já tebe taky, Char. Víc než svůj vlastní život," řekl tiše, pohladil ji po tváři, a pak sladce políbil.