Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

74. Smrt a zrození

Song je jako dělaný k této fight scéně! :)

Odrazily se od země ve stejnou chvíli, za pomoci svých křídel, kterými mohutně máchly. Setkaly se ve vzduchu, pár metrů nad bojištěm. Jedna proti druhé vyrazily údery ohnivou a světelnou rukou, kterým se ale vzájemně vyhnuly.

"Honem, rychle! Už je to tady!" popoháněla abatyše své řádové sestry v malém klášteře. Byl daleko od nejbližšího amerického města. Na venkově, v silně věřící obci, jež neuznávala moderní dobu. Skoro, jakoby se tam zastavil čas. "Jesabelle už rodí, rychle, rychle."

Výpad opakovaly. Obě se stejným zápalem a vervou. Byly rozhodnuté tu druhou zabít. Nejdříve to byly údery na prázdno, ale po chvíli se Charleen povedlo Lilith poprvé zasáhnout, a to do boku. Způsobila jí tam tak ránu svým archandělským světlem. Lilith zařvala a odletěla dál, aby se na ránu krátce zadívala. "To bylo to poslední, co se ti povedlo," zasyčela a vyrazila opět proti ní.

"Jesabelle, tlač! No tak! Musíš tlačit!" naléhala abatyše na rodící ženu. Kdysi patřila k nim, ale zamilovala se a tak vystoupila z řehole. A teď svému manželovi rodí první dítě, ovšem porod neprobíhá tak, jak by měl. Mladá žena velmi krvácela a ztrácela sílu.

"Možná je čas zavolat do nemocnice," navrhla nejistě jedna ze sester.

"Ne!" utla ji až fanatická abatyše. "Pán Bůh ji ochrání! Modleme se."

Charleen chytila její ruku v pohybu, posléze i druhou, díky čemuž ji opět spálila. Roztočila se s ní ve vzduchu, kopla do ní a zahodila ji. Démonka odlétla v kotrmelcích k lesu. Za ní zůstala dlouhá rýha v zemi. Char elegantně přistála a šla k ní. "Tím si nejsem tak jistá, má milá," pousmála se.

"Zesílila jsi," poznamenala Lilith, skoro překvapeně.

"To se stává, když dospěje archanděl." Charleen se postavila do pozoru a čekala, co Lilith udělá za další pohyb.

Plavovlasá, nádherná Jesabelle, z posledních sil naposledy zatlačila, aby své dítě přivedla na svět. Nechtěla, aby zemřelo. Měla tu vůli se sebrat a alespoň zachránit to neviňátko. Nebyla hloupá. Viděla, jak odnášejí zkrvavené ručníky a vodu. Stále přinášely nové. Jeptišky běhaly rychle, snažily se co nejvíce pomoci, ale ona nejlépe věděla, co cítí.

Jenomže Lilith žádný pohyb neudělala, místo toho se Charleen upřeně zadívala do očí. Svět kolem zmizel a nahradila jej tma. Char zmateně zamrkala. Rozhlédla se. Nic, jen tma a nicota. Nejdřív ji to na malý moment ochromilo, ale ihned jí došlo, že se jí Lilith snaží zmást svou mocí sukuby. Opět. Tedy zavřela oči a zasoustředila se jen na svůj sluch a vnímání okolí. Netrvalo dlouho a pocítila její přítomnost přímo za sebou. Prudce se sehla a Lilith tak vystřelila oheň do prázdna. Charleen se hbitě otočila a přitom jí podrazila nohy. Démonka spadla na zem a tma zmizela.

"Dobrý pokus!" řekla a pohodlně ji zasáhla zářivou koulí. A pak další a další. Lilith ječela bolestí. Snažila se od archanděla dostat co nejdál. Nakonec se jí povedlo poslední ráně vyhnout a ona se tak otočila, a vyslala ohnivý proud přímo proti hnědovlasé ženě se stříbrnýma očima a šedými křídly. Ta duchapřítomně vystřelila svůj světelný paprsek, a tak se dvě opačné moci střetly asi metr nad zemí, jak démonka klečela. Vytvořilo to tlakovou vlnu, jež by odhodila vše v jejím bezprostředním okolí. Rozplynula se až v lese, kde ohnula slabší stromy a rozevlála větve korun stromů, ohýbala trsy trávy a záhonků malých rostlin.

Lilith přidala druhou ruku a tak se k Char začal nebezpečně přibližovat oheň. Díky převaze se Lilith mohla postavit. Ale netrvalo to dlouho, protože si i Charleen pomohla druhou rukou a ještě mocně mávla křídly, což ji zvedlo do vzduchu a zesílilo její paprsek. Démonka se snažila také vzlétnout, ale najednou jí to nešlo. Její křídla byla oslabená a ona slábla i sama o sobě. Vztekala se, cenila zuby v nenávistném šklebu a snažila se svým ohněm dostat až k archandělovi. Přetlačovaly se, ale Char měla navrch.

V tu chvíli se na kraji lesa objevil dým a z něj vyšel Lucifer i se čtyřmi démony, jenž ho o všem informovali, když se sám dostal z pasti. Ztuhnul, jak spatřil, co se děje. Ani se nepohnul, nedokázal to.

"Půjdeš tam, kam patříš," řekla Char a opět mávla křídly. V tu chvíli to se světelným paprskem škublo a on se rychle rozeběhl proti Lilith. Pohlcoval její oheň jako vzduch.

Když tlak, který ji trhal zevnitř, pominul, znaveně položila hlavu, snažíc se ale zahlédnout své milované dítě. "Je to holčička, s havraními vlásky," řekla matka představená. "Ale Bůh chraň..."

"Proč nepláče?" zeptala se Jesabelle nakřáplým hlasem. Místností zavládlo ticho. "Proč... proč nepláče?"

"Mě se ale nikdy nezbavíš, Charleen," pronesla těsně před tím, než se k ní světlo dostalo. 

S hlasitým jekotem svěsila ruce a zaklonila hlavu dozadu. Nebeské světlo za obrovského záření spálilo její tělo, a to se vytratilo za další silné tlakové vlny, která archanděla odhodila na nedaleký strom. Charleen zaúpěla a svezla se po něm dolů.

Abatyše smutně zakroutila hlavou. "Bůh si ji povolal k-." Byla přerušena náhlým jekotem malého miminka, jenž jako zázrakem otevřelo očka a z plna hrdla se rozbrečelo. Ale něco bylo špatně. Místností zavládl chlad, tak silný, že se nikdo nemohl skoro ani pohnout. "Pane Bože, ochraňuj nás," zašeptala jedna ze sester. Miminko mělo černé oči a na šíji jizvu v podobě půlměsíce, ve spodní části spojeného s ďáblovým křížem.

"Je prokletá," řekla abatyše, hledíc na dítě ve vyklepaných rukách porodní báby.

"Chci ji vidět," zachraptěla Jesabelle. Stařešina k ní tedy pomalu došla a dítě ji vložila do náruče. V tu chvíli černá očka zmizela a nahradila je výrazně jantarová barva. "Mé milované dítě," šeptala vyčerpaná matka, "budeš to mít v životě těžké, ale zapřísahám tě, nikdy se nevzdávej. Najdi toho, kdo ti pomůže ze všech nejlépe. Ty nejsi prokletá, nejsi prokletá, má Annabelle," hlesla a líbla ji na čelo. Poté začínala ochabovat a tak ji stará porodnice dítě rychle vzala, než by spadlo na zem.

"Jesabelle," hlesla abatyše a chytila za ruku.

"Matko představená, postarejte se o ni prosím. Pomozte jí v nelehké cestě životem. Není prokletá, prokletí vypadá jinak. Vy moc dobře víte, co ten symbol znamená," naléhala z posledních sil.

Abatyše smutně přikývla. "Vynasnažím se. Kéž tě Pán přijme do svých Rajských zahrad." Jesabelle se usmála a pak zavřela oči. Miminko se v náručí staré ženy úpěnlivě rozplakalo.