Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

40. Lilith je uvězněna

Alfa pracoval až do pozdních nočních hodin, aby se život jeho smečky dal co nejrychleji opět do pořádku. Charleen tak v pokoji pro hosty, kde měli oba po jediném kufru s věcmi, často usínala sama. Začínala se o svého druha bát, protože i když to byl vlkodlak, kteří spali jednou za tři dny, on spal jednou za celý týden a to jen pár hodin. Sice věděla, že to co dělá, je potřeba, ale stejně mu říkala, že by měl více odpočívat. On se ale jen pokaždé pousmál s tím, že je milé, jak se o něj strachuje, ale že na spánek nemá čas. Lehl si opravdu jen, když už to jeho tělo nemohlo vydržet. Také často jezdíval pryč a přikoupil další dvě auta, jedno SUV a další sedan, aby mohl on, Dimitri, nebo Bjorn kdykoliv kamkoliv jet a nebyli závislí jen na jednom dopravním prostředku. A k tomu jim dal další auto případně k dispozici i pan Arual.

Angel si už docela zvykl na Farethovu přítomnost a přestal ho propichovat pohledem, kdykoliv se ocitl v jeho zorném poli. To samé Laura. Ta ještě s bratrem řešila různé možnosti, kde by mohla Lilith být a kde by ji tak mohli případně hledat. Létali tedy všude možně, ale nikde, kde se domnívali, nebyla.

Vždy, když byli pryč, byla smečka jako na trní a Fareth o mnoho ostražitější. Ale pokaždé se vrátili s tou samou informací. Démonka nenalezena, ale často narazili na její pachovou stopu, která se ovšem rychle ztratila. Naštěstí to bylo dostatečně daleko od všech vlkodlaků. Jakoby na těch odlehlých místech opravdu nabírala síly.

Po pár dnech Angel dovezl i Camille a ta tak byla největší oporou Freye. Byla to přece její matka, dokázala ji utěšit nejlépe. To pomáhalo Charleen, která se alespoň mohla soustředit na okolí, protože díky dvěma pekelným důvodům nemohla vykouzlit bariéru, tak alespoň pořádně používala svého archanděla. Její tělo se už zotavilo z bolestivé a nedobrovolné ztráty a tak nabralo plných sil. Tedy také létala po okolí a hlídkovala. Někdy běhala i jako vlk, což se mimořádně zamlouvalo alfovi, který proměnu své družky často cítil a donutilo ho to se usmívat, i když tak tvrdě pracoval.

Char se Freyi stále neodvažovala zeptat jak je možné, že neudělala tu andělskou clonu, když jí to i při svém odchodu připomínala. Domnívala se, že ještě není vhodná chvíle.

Jenomže jednoho večera po večeři za ní Freya přišla sama. Non-luna akorát stála před rozestavěným domem, který již měl vykopaný a podezděný sklep, postavené zdi přízemí a chyběly jen stropy, aby se mohlo začít stavět patro. Divila se, jak vlkodlaci pracují rychle. Sníh ještě ani pořádně neroztál. Sice znala jejich rychlost, ale v tomhle případě museli být neskutečně sehraní. To byla určitě práce jejího druha. Byla na něj tak pyšná, na jeho schopnosti, ochotu a pracovitost. Měl úžasnou povahu, když tedy zrovna nežárlil, to by ho nejradši "pleskla", ale to se naštěstí už dlouho nestalo. A tomu se i dost divila, vždyť - Tobias a Lucifer na jednom místě. Buď nabyl díky pobytu v Ráji železných nervů, nebo se zkrátka tolik zabýval prací, že si to neuvědomoval, i když o té druhé možnosti silně pochybovala. On byl totiž velice vnímavý. Někdy až moc.

"Char?" ozvalo se za ní tiše. Ona se tak s úsměvem otočila, ale ten ji povadl, když viděla výraz své mladší sestry. Jako kdyby zrovna viděla umučení Páně.

"Frey? Copak je?" zeptala se obavami. "Jsi v pořádku? Jak se cítíš?"

"O mě nejde. Mně je dobře, v rámci možností. Jde o to, co ti chci říct. Spíš přiznat," hlesla.

Nadzvedla obě obočí. "Poslouchám?"

"Asi ti už došlo, že jsem neudělala bariéru...," nechala vyznít do ztracena.

"Došlo, ale nechtěla jsem tě teď ještě víc zatěžovat. Beztak s tím už nic neuděláme." Smutně se usmála. "Jen mě zajímá... proč? Zapomněla jsi?"