Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

48. Kolaudační večírek

Za domem si v kůlně našla sekeru, bylo jich tam víc, ale ona si vzala tu nejmenší. Měla zkrátka hodně malé dlaně. Poté se vydala asi o padesát kroků dál ke stromu, jehož půlka kmene spolu s korunou ležela na zemi. Zakroutila hlavou sama nad sebou a začala odsekávat větve. Vlastně pořádně netušila, co se s ní včera stalo a trochu se bála. Že by svého archanděla přestávala ovládat? Není to blbost? Nakonec ty myšlenky zahnala s úmyslem po večírku zavolat otci. To bude nejrozumnější řešení. Ví víc, než ona s Freyou a Lauru nechce rušit.

Když pozvolna nasekala už celou korunu, nanosila polínka ke zdi, kde je začala skládat tak, jak ji to kdysi učíval táta. Vzpomínku z dětství nechala volně plynout...

"Musíte to skládat od nejdelších po nejkratší, jinak se ti to zhroutí. A musí to na sebe tak nějak pasovat, aby to mělo balanc," poučoval.

"Jako tetris?" zeptala se desetiletá roztomilá Freya s dvěma culíkama.

Krátce se zasmál. "Ano, tak nějak, broučku." Pohladil jí po heboučkých vláskách.

"Ale tatí, není to fuk? Stejně to spálíme, dlouho to tu asi nebude," oponovala věčně vzdorná Charleen v pubertě.

"Char, copak chceš, aby se to zhroutilo? Může to někomu ublížit," poznamenal Angel s ještě čistě černými vlasy.

"No jo, zkusím to nějak teda srovnat," poškrábala se na hlavě. Otec je učil, jak si připravit dřevo na zimu. Dělali to hlavně pro maminku, aby jí bylo teplo, když se nemůže zahřát sama. Topili jí v krbu, u kterého lehávala.

"Svačina!" ozval se ze dveří příjemný ženský hlas. Camille volala své ratolesti v čele s manželem na jídlo, a také na pauzu od práce v mrazu.

Charleen se dojatě usmála. Tohle byl přesný opak toho, co se stalo včera. V té době neměla ani ponětí o tom, co ji ještě v životě potká. Byla bezstarostná, skoro. O svém andělovi v té době už dávno věděla a sem tam ji to i trápilo, ale pořád měla svého tátu i mámu. Bojovat s nimi začala až později. Tehdy byla ještě šťastná a spokojená. Zpětně musela uznat, že měla krásné dětství.

"Char?" ozvalo se za ní překvapeně.

Položila poslední polínko, zvedla do stoje a v otočce se zářivě usmála. "To koukáš, co?" založila se hrdě ruce v bok.

"Spíš zírám," vyhrkl Alex, naprosto udiven tím, co vidí.

"Nejsem jenom holka na okrasu, miláčku. Jsem pořád původem vidlačka," uculila se a popošla k němu. "Jak se cítíš?"

Zablýsklo se mu v očích. "Dostala jsi mě mým vlastním trikem!" zaprskal. "Jak se asi můžu cítit?"

"Hm, lehčí?" pronesla a on ji už vysmátou popadl za pas a přitáhl k sobě.

"Jaks to udělala?" vpíjel se jí do očí.

Něžně ho pohladila po tváři. "Použila jsem vlčici, nic víc." Pak ji políbil tak dlouze, že se bála, že opět skončí v ložnici, jestli vůbec. "Mm, lásko," odtáhla se. "Chci nám nadělat dřevo do krbu. Nesváděj mě zase."

"Ono ti to někdy vadilo?" optal se se zdviženým obočím.

"Ne, ale teď chci dodělat tohle," ukázala ke kmeni.

Nakonec rezignovaně přikývl. "Pomůžu ti." A tak se později pomalu vycházející vlkodlaci, chystajíc se na oběd a následnou přípravu sálu, mohli udiveně dívat na to, jak jejich alfa s lunou sekají dřevo.

***

"Takže tě to naučil pan Angel?" zeptal se s jasným zájmem v hlasu alfa své družky, která seděla za svým toaletním stolkem a líčila se.