Nedokážu popsat slovy, jak hluboká je tahle prázdnota,
moje noční slzy, typická rutina.
Bude mi chybět všechno, co nyní mám,
upřímně ač jsem plnoletá, nechci být nikdy dospělá.
Dělám chyby, dělám špatná rozhodnutí,
však jedno vím stoprocentně, ony jsou důvod k mému žití.
A možná, že to jednou napíšu na oblohu,
jak moc je miluju.
Nedokážu si představit, že toho času bude méně,
když jsou pro mě celým světem.
A v tom nejlepším světle,
vždy se najde fotka, co vzpomínku zachová skvěle.
Občas mě mrzí, jak psychicky labilní jsem,
ale přesto nelituji, že jsem tím kým jsem.
A až bude pršet, podívej se na nebe,
protože přeji si, abychom byly v tom navždy společně... ♡
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
