Básně za cenu slz

Sklenička

Křehká,
a na první pohled obyčejná.
Ne však průhledná,
neboť toho dost skrývá.

Co jednou rozbiješ už neslepíš,
všechny střípky poté vyhodíš.
Děláš, že neměli hodnotu,
ale poté uvidíš prázdnotu.

Utíkám, když se věci mají,
protože moc dobře vím, že je to jen zdání.
Nemohu věřit všemu, co vidím,
neboť mé srdce, je mnohdy labilní.

Nechci být středem pozornosti,
ale občas je těžké to všechno v sobě dusit.
Slzy po tváři stékaly,
zatímco se ostatní ptaly.

,, Jsi v pořádku? ''
jsem, i když možná trochu sama sobě lžu.
Záleží snad na ale na tom?
je to jen můj boj.

Nechci do toho někoho tahat,
a někoho svými ,, problémy '' zatěžovat.
Vím sama moc dobře, jak to je,
a vím, že to jen tak nepřejde.

Cítím se jako sklenička, kterou můžeš chytit,
když ti však spadne, ničím už nepůjde slepit.
Nemůžeš to nijak vrátit,
i kdyby si to chtěl napravit.

Omlouvám se ti však, že nechci věřit už ničemu,
ale stále si myslím, že jsem k ničemu.
Nemusíš mě přemlouvat o opaku,
protože ničí názor si k srdci nevezmu.

Jednou ti možná dojde, proč se tak chovám,
ale občas na výběr prostě nemám.
Ačkoliv říkám, že jsem bezcitná,
pravda je taková, že tenhle boj sama nezvládám...