Mám chuť křičet, mám chuť brečet,
na stupnici od jedné do deseti, jak moc moje city jsou zničeny - dávám deset.
Řekni mi, proč jsem uvězněná v tomhle kolotoči,
chci chvíli ticha a sobě nějak pomoci.Kdybych však věděla, co mě konkrétně trápí,
možná, že by to celý, už mohlo dávno přejít.
Měním názory během každé hodiny,
víš co? Radši rozhodni za mě ty.Je mi asi jedno, jak to se mnou bude,
jediný, co chci bejt, je konečně v pohodě.
Žádná komunikace, žádný zprávy,
nějak moje oznámení na mobilu utichli.Mlčím i před těmi nejbližšími,
prostě mood, co jiného na to mám říci.
Kdyby tak ,,delete" byl i v reálném životě,
tak bych půlku vymazala, a zbavila se těch hoven.Nechci za sebe nadále rozhodovat,
protože pokaždý nejsem schopná si vybrat.
Jsem pro lásku, jsem pro nenávist,
až mě v slzách poznáš, tak zjistíš, pro kterou variantu mám cit.Nechci se však dívat do očí, co jsou zbarvené do oceánu,
odpusť mi, že už nedržím tvou ruku.
Potřebuji však všechny rány zalepit,
a na moje city už neberu ohledy.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoezjaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.