Proč každý říká, že mám jít dál,
když on je to nejcennější, co mám?
Nebo alespoň měla jsem,
vím, už je to jen pouhá iluze.
Rány krvácí, stále a každý den,
patřím do rodiny zlomených srdcí jako věčný člen.
I přes tu největší bolest tu zůstávám,
mé srdce nikomu jinému než tobě nedám.
I když se začínám měnit v psychicky narušenou,
nemůžu si pomoct, chci tě vidět ještě jednou.
Prosím, už mě netrap,
za moje chyby, půjdu do pekla.
Jestli ty jsi ten, kdo tu chyboval,
tak kdo z nás dvou více miloval?
Můžeme za to oba, tak mi to připadá,
protože já vím, že v tom byla láska pravá.
Můžou tvrdit, že jsem jen zaslepená,
ale jen já vím, kde je ta pravda skrytá.
Vím, kde se schovává,
ale zapomněla jsem, jak se odemyká.
Časem na to ale přijdu,
a tenhle boj vyhraju.
Dokončím ho jednou pro vždy,
abychom se nemuseli stále vracet do staré kapitoly.
Doufám, že se bude psát nová kniha,
ve které už nebude převládat samota.
Chci, aby si měl hlavní roli,
ať už to bude stát cokoliv.
Když jsem psala tyhle sloky,
padali na zem malé kapky zvané slzy.
Ty jsi ten, kterého jsem našla mezi cizími lidmi,
říkám tomu štěstí, jsi jeden z milionu.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
