Básně za cenu slz

Lež

Nezapomenu na tvá slova,
že už mě nechceš vidět znova.
Nechápala jsem proč,
a tys jen řekl, další stranu beze mě otoč.

Nechtěl si se mnou dále zabývat,
svůj čas, nechceš mi věnovat.
Ty poslední věty nechceš poslouchat,
řekni mi, proč mě necháváš stále na dno padat.

Slyšela jsem, že nejsem tvůj typ,
aspoň už vím, proč si mě vyměnil.
Řekl si, že nemůžeš zapomenout,
tak mě prosím zbav těch pout.

Řekni mi, jak si mohl takovou dobu lhát,
byl si pro mě vším, byla jsem jen tvá.
Změnila jsem se k lepšímu,
ale ty stále nechceš vidět tu změnu.

Utápím se ve svých slzách,
a ty to stále nevnímáš.
Víš, že jsou pro tebe, ale nic to s tebou nedělá,
vím, už tě to nezajímá.

Stále nechápu,
že jsem neviděla tu pravdu.
Lež, která byla všude kolem,
má výmluva však zní, že jsem měla růžové brýle.

Víš proč ty brýle mám tak ráda?
to abych ,, necítila '' tu bolest, když přijde zrada.
Ne všichni jsou zlý,
ale jedno ti povím.

Jsem mnohem opatrnější než dřív,
je totiž těžké rozeznat kdo je fake, a kdo real.
Většina chyb sice nejde smýt,
ale většina se z nich poučí.

Snažila jsem se,
ale i přesto si odešel.
Jak to mohlo být vůbec pro tebe tak lehké?
to snad nemáš srdce na správném místě?

Myslela jsem si o tobě víc,
byla asi chyba myslet si, že jsi výjimečný.
V mých očích si byl vždy báječný,
vždy si na to vzpomenu, když cestuji minulostí.

Teď mi ale zbyly jen ty fotky,
do mých očí, se vždy natlačí slzy.
Vždy mi budeš chybět,
a je jedno, kolik let uběhne.

Ostatní říkají, že za to nestojíš,
kdyby to však byla pravda, tak slzami přeci neplatíš.
Doufám, že jednou si to uvědomíš,
a zpátky se vrátíš.

Protože můj smutek, stal se zvykem,
zároveň mým věrným přítelem.
Chci, aby si to napravil,
posledních pár střípků, co bys dohromady slepil.