Básně za cenu slz

Rudé oči

Sleduji hodiny,
když následně zjišťuji,
jak to všechno uteklo,
aniž by tu něco zůstalo.

Není nic, co bych měla říct,
a proto se snažím v mých básních pořádně číst,
abych věděla,
zda je tohle pouze test či realita.

Říká se, že se charakter neprojeví, když láska začíná, ale když končí,
a možná proto je to se mnou složitější.
Už dlouho jsem nic nepsala,
vlastně... Co bych měla?

Dokola ta stejná bolest,
zvláštní však je, že pokaždé v jiné podobě.
I přesto tu však stále je,
a nejspíš jen tak neodejde.

Miluju samotu, ale nenávidím pocit osamělosti,
tu chvíli, kdy vím, že mi není pomoci.
Stále se utápět v jednom a to samém,
pomocí slz se nacházím ve světě jiném.

Můj svět, kde iluze žijí,
tou cestou, kde se mé myšlenky potulují.
Do rána, kdy už oči chtějí spát,
ale musí mi ještě jednu kapku dát.

Nebo mám snad říci celý vodopád?
i když vím, že si mě měl vážně rád.
Stále tu chybíš,
ačkoliv to netušíš.

Hraju si na něco, co vlastně nejsem,
to vše jen proto, že stávám se šílencem.
Nejsi mi na blízku a už ani nebudeš,
protože vím, že z celého srdce jinou miluješ.

Přeji ti štěstí,
i když stále žárlím.
Tak prosím neber mi to za zlý,
protože jen ty jsi byl ten jediný, co za to stojí.

Mrzí mě, že jsem si to uvědomila až potom,
co jsem tě ztratila.
Jen díky rudým očím vím,
že mě to vážně mrzí.

Ačkoliv nemám stroj času, chtěla bych ho vrátit,
abych mohla své chyby napravit.
Nechtěla jsem tě vidět odcházet,
ale věř, že milovat tě nikdo víc než já nedokáže...