Když mi bylo 19 let,
myslela jsem si, že mi bude patřit celý svět.
Když mi bylo 19 let,
nevěděla jsem, jak moc za své činy budu trpět.
Nevěděla jsem, že deprese si odnese mou osobu nejbližší,
mrzí mě to, já to také nevěděla, že svá slova nedodržím.
Když mi bylo 19 let,
byl to boj, který byl horší a horší každým dnem.
Vždy jsem snila, že jednoho dne procestujeme spolu celý svět,
jenže jsem nevěděla, že si mě stín odnese.
Bylo mi 19 let,
a já si říkala, proč tady vlastně mám být, jak strašně nenávidím tento svět.
To jsem však nevěděla, že jednoho dne se vnitřně zblázním,
a tak mou terapií se stane malování, ale hlavně, ať je vše v růžovým provedení.
Bylo mi 19 let,
a já si uvědomila, že tohle celý je jen dlouhý špatný sen,
ze kterého už nikdy nevyjdu ven,
protože ze života nemůžeš být tak lehce probuzen.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesieMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
