Pokaždé, co se vzbudím,
vidím, že jsem někým jiným.
Ničí mě ty stejné myšlenky o tom, že nikdy nebudeš má,
možná, že už ani nevíš, kdo jsem já.
Nic není horší, než ztráta kamarádky,
ve všech mých slzách, jsi nyní jen ty.
Roky plynou spolu s mou úzkostí,
co když budu sama žít?
Přála bych si, aby to celé bylo jinak,
ač smrt by byla pro mě osvobození, musím tu zůstat.
Zbývají poslední chvíle utrpení,
než navždy budu moct snít a za klidem jít.
Možná, že ostatní očekávají jiný konec,
avšak až se moje řádky dopíšou, tak zazvoní zvonec,
a spolu se mnou, zmizí ta bolest,
a možná poté, začne svítit slunce.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
