Nemůžeš se mě zeptat, proč jsem ti zlomila srdce,
ač nevíš, že to byli démoni, kteří ovládali mě.
Cítím se, jako bych nebyla reálná,
od doby, kdy ona odešla.
Způsobilo to škodu nejen citům, ale posílilo to hlasy v mé hlavě,
řvali, ať každého opustím, jinak se budou mít špatně.
Dnes tu však stále dýchám,
ale pouze dočasně, pořád špatné myšlenky mám.
Nikdo nemluví o fázi depresí, kdy člověku už je vše jedno,
stále se na tebe můžu usmát, však pochopíš to?
Jak mě zabíjí každé to pravidlo, které je vymyšlené lidmi, kteří ani na ostatní nehledí,
nemyslíš si, že je to nespravedlivý?
Žít na planetě, kde z tebe chtějí udělat robota bez emocí,
stres, únava, strach, tomu říkáš žití?
Kdyby mě někdo chtěl zastřelit, poděkovala bych mu,
ale však nezapomeň střelit dvakrát, pro jistotu.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoezieMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
