Básně za cenu slz

Růže

Růže jsou rudé,
nebe je modré.
Stále mi chybíš,
copak to necítíš?

Uznávám,
že s tím začínám být vážně otravná.
Ale co jiného dělat mám,
když má mysl je plná.

Vzpomínky si přehrávám jako kazetu,
vím, že ty střepy slepit nepůjdou.
Já i přesto stále věřím,
že jednoho dne se to spraví.

Naše láska je jako růže,
až na to, že každým dnem je na tom čím dál tím víc hůře.
Postupně pomalu vadne,
už není ta, co nám slzy utře.

Naše láska kvetla,
ale pak přišla ta pravda.
Změnilo se období,
a teď už jen naše tváře slzy zdobí.

Období, kdy přišel chlad,
mělo na ní veliký dopad.
Nedokáže se vzpamatovat,
ale stále to s ní nechci vzdát.

Vím, že to smysl má,
protože se při ní cítím doopravdy šťastná.
Teď už mi zbývá jen čekat,
a tiše doufat.

Ačkoliv některé lístky opadaly,
tak růže je tu stále s námi.
I přesto, že umírá,
je to moje naděje jediná.

Růže už pomalu vadá, blíží se její konec,
snad na ní čeká, to dobré jen.
Teď už je to pouze na ní,
to jen ona určí, kdy přijde čas odejít.