Jdeš ven s pocitem, že se ti celý svět rozpadá,
říkáš si : ,,Co to ta máma sakra dělá, "
proč jí alkohol tak moc láká,
co jí tak moc na srdíčku trápí, že už radši ani nedýchá.
Upadá do prázdna a temnoty,
,,Mami, jsme tady, tvé dcery."
Jenže ona neslyší, vlastně ani nevnímá,
tak takový je život? takový to je pocit si sáhnout až na konec dna?
Ráda bych řekla, že mě to netrápí,
ale dalším šancím už nevěřím.
Nevěřím tomu, že deprese jdou vyléčit,
protože ty myšlenky tě sežerou až do holé kosti.
Budeš řvát, plakat a říkat, proč vlastně ty jsi byla démony pozvána,
,,Neboj maličká, život není jako pohádka a ty musíš být silnější, proto nebudeš zapadat mezi ostatní a budeš sama léčit rány svý. "
Budeš se cítit jako šedivý mrak, který ničí krásný výhled lidem,
budeš se cítit, že stojíš v cestě a nebudeš moct jít ven.
Ven z toho kruhu, ze kterého se tolik bojíš odejít,
ty víš, že sama jít musíš.
Snažím se natáhnout ruku do budoucnosti pro lepší dny,
ale mám strach, že mé prosby nebudou nikdy vyslyšeny.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesíaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
