Stále přemýšlím nad tím, jestli střepy jdou slepit,
nebo jestli se dá zlomené srdce nějak napravit.
Zajímalo by mě, proč to bolí,
když už po mém boku dávno není.
Proč lidé odcházejí?
a bolestivé vzpomínky stále zůstávají.
Chci zapomenout, ale je to marný,
stále je ve mně ten pocit špatný.
Přemýšlím jestli má cenu vstát,
a jít sama dál.
Ale asi mi nic jiného nezbývá,
musím jít, I když mé srdce odmítá.
Dříve jsme byli spolu, dnes jsme si cizí,
myslela jsem si, že je to cit pravý.
Možná že láska je pouze pouhý klam,
protože není tak krásná, jak se zdá.
Nebudu nikomu lhát, pořád věřím těm iluzím,
a to i přesto, že mě to jako oheň pálí.
Hrála jsem si s ohněm, z mého srdce zbyl popel,
ten pocit ve mně navždy shořel.
Až přijde čas, tak si vzpomenu,
vzpomenu si, na tu hlubokou jizvu.
Bude to ponaučení pro příště,
abych se nechytila do té stejné sítě.
I když tu není, a nejspíš už ani nebude,
tak snad si někdy na mě v tom dobrém vzpomene.
Protože stále ho budu mít ráda,
a budu vždy ta, co mu kryje záda.
I když už je s jinou, a já stále bloudím sama,
jednou o mně uslyšíte jako o holce, co je ve svých citech ztracena.
Ale jak se říká - ,, něco končí, a něco nového začíná "
sleduju, jak naše jiskra už pomalu a jasně zhasíná...
ČTEŠ
Básně za cenu slz
שיריםMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
