Do chvíle, než spadne poslední květ,
do chvíle, než obrátí se celý svět.
Do chvíle, kdy budeme spolu,
do chvíle, kdy si uvědomím, že nic nemohu.
Zpátky v čase, jak ráda cestuji,
tím malým letadlem, jen tak poletuji.
Přeju si, abych tenkrát nepřehlížela varování,
neboť je to velká ztráta nyní.
Moje malé já ve mně, stále mi šeptá,
že to byla jen chyba má.
Snažím se jít dál přes to všechno,
místo nebe však vidím dno.
Zapálila jsem květy,
pro ty těžký dny.
Dny, co jsou jen sny,
který jsou součástí mé mysli.
Nic není skutečnost, jen pouhá iluze,
takový je můj život, stále v letadle.
Žádný stín, žádná bouřka,
tohle všechno je malá zkouška.
Může to něco změnit, či snad ne?
tak mi někdo odpovězte.
Jsem unavená ze všech těch věcí,
ale díky růžovým brýlím mé oči stíny nevidí.
I přesto vím, že mě stále pronásleduje,
vše co musím, je neotáčet se.
Nesmím koukat dozadu, kde se vše hroutí,
pokud nechci být temnoty součástí.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesíaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
