Básně za cenu slz

Tvář

Poslední dobou se cítím, jako kdyby má tvář byla hezčí než můj charakter,
hádam, že je zde asi něco špatně.
Nedokáži vysvětlit, proč mám divné nálady,
jeden den chuť se podřezat, druhý však říci, že tyto myšlenky zmizely.

Kéžby tomu tak však bylo,
prostor k vyjádření jsem tu měla mnoho.
S únavou psát, co za sračky mě věčně trápí,
občas už doopravdy nevím, co na to mám říct.

Nebudu předstírat, že je vše okay, když pořád přemýšlím nad koncem,
nezlobila bych se, kdyby to někdo udělal za mne.
Možná, že moje existence neexistuje a vše se mi to jen zdá,
či snad iluze? Halucinace? Výmysl? nejspíš budu spát dál.

Trápí mě, jak každý slíbí, že tu zůstane, přitom už nejsem jejich prioritou,
i když... předtím jsem možná také nebyla výjimkou.
Chybí mi věci, které jsem cítila minulý rok,
ač někdy to nebylo správné, pořád to bylo lepší, než nyní cítit prázdný dno.