Koukáš do stropu, nemůžeš spát,
jak bych však mohla, když já jsem ta zlá.
Prý se nechovám tak, jak bych měla,
jenže deprese mě změnila.
Nikdy to nebylo tak špatné,
dokud jsem si nezačala dělat rány bolestivé.
Záchvaty skoro každý den se staly celkem rutinou,
tak na to radši nekoukej, je lepší kochat se tmou.
Vidět vlastní matku umírat na podlaze je velice ,,nádherné",
a všichni se stále diví, proč nikdy nejdu ven s úsměvem.
Ztratila jsem cit, který mě hřál,
možná však přišel čas prohrát.
Vím, že všichni se teď trápí,
jenže já nedokážu udělat nic s tím.
Nedokážu pomoct ani sobě,
hlavně je důležitý nebrat moje názory nikdy osobně.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
