Básně za cenu slz

Žiletky

Démoni, co v tvé hlavě nadělají zmatek,
každý z nás ví, že není žádný útěk.
Neřeš už prosím nic, když dopadají na zem kapky krve,
od všech těch žiletek.

Vem si prášek,
o kterém si myslíš, že přebije tu bolest.
Měj však na paměti,
že žádná chemikálie nesmaže tu iluzi.

Iluze tu budou stále s tebou,
stane se tvojí věcnou kamarádkou.
Můžeš si pro uvolnění ještě jednou říznout,
ale stejně se nezbavíš těch pout.

Zahráváš si se žiletkami,
jako s hračkami.
Myslí jsi stále někde pryč,
s přáním, nikdy se už nevrátit.

Sundej masku a řekni si,
že sama nevystačíš si.
Potřebuješ někoho,
kdo nahradí ten alkohol.

Nalej místo vína čistou pravdu,
že život není jako ve snu.
Dlouho ti ty představy nevydrží,
přijde realita a ty se zblázníš.

Nechceš vidět štěstí ostatních,
protože jim to závidíš.
A i když si jen rozmazlená princeznička,
s veškerou pozorností se cítíš sama.

Maluješ růžovou i tam, kde není,
to už však ale ostatní nepochopí.
Možná, že ani nechtějí,
a tak radši mlčí.

Tvé oči jsou nevinné pokaždé, kdy jsou skleněné,
vždy se slovy ,,prosím omluv mě''
Občas ani to ostří nepomůže,
prázdnota je však silnější a s sebou stáhne tě.

Ukrytá ve tmě,
čeká na konec.
Žít navždy ve snu a osvobodit se od všeho zlého,
snaž se jí pochopit, není na tom nic těžkého.

Pár jizev zůstane,
na druhém konci klid najde.
A tak naposledy říká :
,,budu moct být navždy s ním,
i když se už neprobudím''