Pocit chladný, a však bezchybný,
pocit toho, jak na druhé straně se musí žít.
Starosti, problémy, to tam nenajdeš,
řekni mi tedy směr.
Co je vlastně pointa týhle zasraný katastrofy?
nechuť žít mezi sobci.
Může se zničit něco, co je zničené?
či pozůstatky mají být na památku schované?
Ani všechny mé třpytky nezakryjí moji agresi,
promiň, jestli jsem ti způsobila nějaký rány.
Nemůžu být silná věčně,
a proto čekám, kdy mi dojde poslední dech.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PuisiMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
