Miluješ mě?

99 15 3
                                    

Dvě slova, a stále ta stejná otázka,
kéž bych nebyla mými pocity svázána.
Nevidím věci, tak jak jsou,
a proto stále sama kráčím tmou.

Ptám se sebe, co je vlastně na druhé straně,
najdu na moji otázku odpověď?
Nebo budu muset stále čekat,
dokud nezbude jen prázdná místnost a v ní chlad.

Věř, že nad tím stále přemýšlím,
ale odpověď? tu stále nenacházím.
Vím, asi chci toho moc,
a mrzí mě to, protože takhle to skončit nemělo.

Věříš mi, nebo jsem ti ukradená?
spíš to druhé, protože zpráva od tebe žádná.
Bez tebe, cítím se prázdná,
a jako sklenička křehká.

Ostatní říkají, že to tak má být,
jenže já jim stále nevěřím.
Jsi ten, který nechce z mé mysli sejít,
tak proč bys měl z mého života odejít?

Vím, že někdy nejsou dobré dny,
ale i přesto jsem věřila v naše společné sny.
Hodiny nám však začali tikat,
poslední vteřiny, nám budou ukazovat.

My jsme je však ignorovaly,
a už poslední vteřiny odbily.
Vždy tě budu mít ráda, snad to víš,
a snad se budeš lépe mít.

Záleží mi na tobě, ale ty to nevidíš,
a možná proto si mých citů nevážíš.
Mám ale menší otázku, která je pro tebe,
chci se jen zeptat, zda stále miluješ mě?

Básně za cenu slz Kde žijí příběhy. Začni objevovat