Básně za cenu slz

Dveře

Milý deníčku,
začnu asi od začátku.
Má mysl se pomaličku rozpadá,
střípky dopadají na zem, nikdo s tím nic už neudělá.

Přemýšlím nad tím, jak je vlastně lidská mysl křehká,
řekni mi, proč se tohle lidem stává?
Jejich srdce, co je zraněné,
chce jen jediné.

Najít útěchu, a v klidu žít,
jediný co chtějí, je štěstí mít.
Ale někdy se prostě stává,
že lék na smutek nikdo nemá.

Říká se, že čas je mocný,
možná, že se nikdy nezastaví.
I když je to něco, co nejde chytit,
stejně si myslím, že to musíme změnit sami.

Nikdo nevidí, co se děje za těmi dveřmi,
mokré tváře, červené oči, to vše během jedné noci.
Jsem ta, co sedí vždy v koutě pokoje,
moje srdce už dál nemůže.

,, Velký holky nepláčou '',
což se mě ještě netýká, nejsem tu za dospělou.
Nehledě na to, že slzy jsou krev, co teče z duše a srdce,
některé věci nejdou uzavřít lehce.

Možná jsem blázen, ale ne bezcitná,
nechci být stejná, chci být originál.
Je mi jedno, co ostatní říkají,
protože já vím svý.

Depka, co provádí nás životem,
dokazujíc, že se nemáme vzdávat bez boje.
A ať už se za těmi dveřmi děje cokoliv,
ty démoni s tebou půjdou kamkoliv.

Nemůžeš je vidět, ale víš, že jsou s tebou,
tou chybou, tebou způsobenou.
Jsou tohle slzy, nebo nekonečný déšť?
ale aspoň dokážou na malou chvíli tu bolest odnést.