Ráda bych spala, jenže myšlenky křičí,
ptají se, zda by to tam nahoře bylo jiný?
Sebevražedný myšlenky stále tady,
proč ostatní nechápou, že nechci být otrok společnosti.
Miluju svůj život, i lidi, který mám,
až však začne povinnost starat se, tak preferuji dál spát.
Život jako takový je stejně zbytečný,
i když vím, že mám úkol výjimečný.
Snažím se dělat vše, co je v mých silách pro ostatní,
pokud tedy chceš podporu či objetí, víš, kde mě máš najít.
Nečekej však, že tu budu věčně,
ale pár let ještě stoprocentně.
Pokud mě nezabije moje žiletka na krku, tak ty prášky,
pouze samý chemický sračky.
Nemusíš mě povzbudit, ty slova jsou k ničemu,
protože to nepomůže, ani pro tu chvilku.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoésieMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
