Básně za cenu slz

Jediný přítel

Milý deníčku, měl jsi taky někdy pocit, že se ti vše ztrácí?
protože poslední dobou světlo nenacházím.
Topím se v myšlenkách už celé týdny,
chtěla bych mít klid, aspoň na chvíli.

Jsi jediný přítel, co tu vždy pro mě byl,
a přála bych si, aby jsi mohl občas promluvit.
Jako jediný víš, co všechno se děje,
moje srdce, se vždy na řádky vyleje.

Pro někoho slaboch, pro někoho silná,
pravda je ale taková, že dál už to nezvládám.
Své pocity neovládám,
a před ostatními se skrývám.

Jsem zmatená a nevím, co si mám myslet,
když nejdřív řeknu ano a pak ne.
V mém světě se ztrácí barvy,
moje sny, už nejsou tak růžový.

Mám strach, že mé jméno bude zapomenuto,
i přesto, že kolem mě lidí přibývá mnoho.
Pár těch nejbližších, co tu je,
se jen tak někde potuluje.

Postupem času se stávám s blízkými cizí,
a to je ten pocit, co mě nejvíc ničí.
Chci vědět, jestli je tohle v pohodě,
protože občas mám chuť oči zavřít a už nikdy nevzbudit se.

A zatímco celé město spí,
já jen v pět ráno čekám na to, až se řádky dopíší.
Promiň, že jsem opět plýtvala tvým časem,
ale jsi můj nejbližší přítel.

~ S pozdravem tvá autorka,
co tě před lety vytvořila ♡