Chci otevřít oči a pro jednou se nějak cítit,
zastavili čas a mně neřekli nic.
Přepsali scénář a já neznám svoji roli,
mám pocit, jako by se svět zastavil.Všichni míří kupředu, jen já stojím na místě,
deprese, žádná motivace, co bude příště?
Procházím zápisky v deníku, kde hledám útěchu,
chci mít pocit, že aspoň předtím to mělo cenu.Chybí mi záře nočních světel a dlouhé noční procházky,
období, kdy neřešili jsme nic.
Můžu mít všechno, ale změní se snad cit vevnitř?
prosím řekněte mi někdo, že to nebude navěky.Řekli : ,, Jsi příliš mladá, aby jsi takhle mluvila o sebevraždě " a šli dál,
já jen chci, aby někdo po mém boku stál.
Mlha zakrývá poslední paprsky naděje,
tak až mě příště uvidíš brečet s otázkou :
,, jak ti je? ",
odpovím : ,, Nic se neděje, jen život mě chce jinde "
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesíaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.