Chci být vážná, vážně jsem ztracená,
občas mi připadá, že moje mysl na zem často padá.
Podáš mi ruku, či lano?
něco, co by mě zachránilo?Každý má svůj názor, a já ho nikomu neberu,
když však muž řekne, že každou bere za děvku,
mám chuť ho tyčí přetáhnout,
a neříkej mi, že ti to přijde v pořádku.Nenávidím, když si heteráci myslí,
že můžou mít kterou chtěj a pak se snaží jen tiše odejít.
Řekneš, že je to dnešní generací,
však pravda je taková, že ty lidi jsou plný nenávisti.Občas se stydím za to, že jsem člověk,
protože co se děje ve světě, není okej.
Nechápej mě špatně, ale občas bohužel vidím realitu,
nejsem ten typ, co to nebude řešit a nechá to v klidu.Může mě každý nenávidět za moje názory,
věc se má tak, že žiji ve svobodné zemi.
Doufám, že víš, že nikdy si nebudeme všichni rovni,
protože vždy tu budou ti nahoře, a ti dole, tak pochopil jsi?
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesíaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.