Nezachraňuj mě, ty myšlenky stejně nezmizí,
nezachraňuj mě, protože stejně si jednou budeme cizí.
Nemůžeš zachránit tuhle ztracenou duši,
pouze krvavé kapky ze země utři.
Říká se, že když člověk je jak stroj, ztratí smysl žít,
víš ty ale co? tohle je jediná pravda, kdo mi kdy mohl říct.
Tak mi dej jediný důvod, proč se každý den topit,
když můžu tohle celý konečně skončit.
Říkáš, jak mám najít odbornou pomoc,
zachrání to však mě? i tuhle zkurvenou nemoc?
Deprese nevyléčíš, i kdyby ses sto let snažil,
pořád je tady duše, která se jen pomalu dusí.
Že mám žít pro sebe, no proč bych měla?
jsem jako stroj, necítím nic, to je ta realita.
Moji démoni mě již plně ovládli,
tak se mě prosím nesnaž zkoušet zachránit.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
