Tak... a jsem opět tady,
kde hledám mezi řádky nějaký ty záplaty.
Nebojím se mluvit o věcech, které cítím,
přeji si, aby se život stal opět normálním.
Jsem uvězněná, ač vidím na kilometry daleko,
otázkou však zní, budu tady příští rok?
Nejsem si totiž jistá, zda zvládnu další krok,
protože tohle byl do temnoty pořádný skok.
Vím, že nejsem sama, co přemýšlí nad koncem,
možná pozvu ostatní, nazveme to klubem.
Budou se zde řešit problémy, či naslouchat všem démonům,
vše, aspoň pro chvilkovou útěchu.
Psala jsem dopis na linku bláznů,
vše jen proto, abych znala odpověď na moji otázku.
Je život vlastně vězení?
nebo to bude jenom mým prokletím.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
