Básně za cenu slz

Hřbitovní kvítí

Zajímá mě, jaké to je cítit se normálně,
nemít každý den strach, o kolik toho vím méně.
Být jednou z nejvíc chytrých lidí,
avšak ztráta paměti ti prohru jistí.

Cítít se jeden den zdravě,
jako kdyby se ti nechtělo kolabovat každý den.
Cítit se naživu,
a nemít obavy z toho, jakým způsobem se vlastně rozpadnu.

Vidíš, jak moc jsou ty věci nefér?
že necháš zemřít člověka před tvým ksichtem?
Proč by se však někdo více zajímal,
vždyť přece proč by někdo s tím něco dělal.

Rozpadl se mi poslední kousek mého dětství,
ten dům, ve kterém jsme byli tak šťastní.
Nechápej mě špatně, že mám tolik nenávisti v sobě,
ale mám strašnou alergii na ně.

Na ty, kteří mají ego větší než celý tenhle vesmír,
že mají titul? jsou snad lepší, než my? tak chytrý?
Nikdy nepochopím, jak tě mohli nechat v nemocnici tak snadno zemřít,
vítejte v České republice, kde peníze jsou jim přednější před zdravím, ač ho mohli zachránit a mohl v klidu žít,
rozhodli se, že jeho příběh mu ukončí,
a naší rodině bolest způsobí.