Mrdám svoje pocity,
a hlavně neříkej mi, že je dokážeš spravit.
Ač se po většině času cítím prázdná,
upřímně? už mě to ani nezajímá.
Den za dnem, všechny jsou stejný,
prohlížím svoje jizvy, aspoň ty jsou jiný.
Nevidím duhu, nevidím nic,
dusím se zevnitř, stále slyším křik.
Chci klid, chci samotu,
tohle říkám ti, a ty to bereš za pravdu.
Lžu, protože mi přijde otravný, jak se cítím,
když to nezajímá mě, jak by to brali jiní?
Chci se posunout dál, ale pořád mě tu něco drží,
všechny věci, řeším ignorací.
Až se mě někdy budeš ptát, jak se vlastně mám,
prosím vzpomeň si, že už je venku tma.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
