Básně za cenu slz

Stín

Každý z nás ví,
že stínu se nikdo nezbaví.
Je to však jen díky světlu?
nebo se těm démonům nevyhnu.

Kamkoliv kam jdu,
nosím stále s sebou jednu myšlenku.
Krutou, smutnou a však nevyhnutelnou,
zahrává si to s naší psychikou.

Jsem křehká a nedokážu věci ustát,
nebude to dobrý, nemusíš už lhát.
Já pravdu dávno znám,
o věcech, co nahlas neříkám.

Byla jsem ničená dlouho dobu,
radši neposlouchej, nechci tě dostat do problému.
Jen já a tmavý stín,
který se rozhodl, položit mi test na obtížnost nejvyšší.

Ač se zdá, že řešení je prosté,
avšak odpovědět není tak lehké.
Protože pokaždé, co mám strach, že už se neprobudím,
s pocitem, že mé jméno bude v zapomnění.

A možná, že ač bych se dala nahradit,
tak i přesto by někteří neodešli.
A přesně tahle myšlenka, je moje jediná síla,
která ničí moc toho zla.

Tak jen tiše seď,
na mě hleď.
Dále už nic neříkej,
ukážu ti druhou část mě.

Bez mé masky, bez těch ,,dokonalostí",
co se jen tváří, jako by byly něco víc.
Pravda je však taková,
že za maskou se ledacos skrývá.

Denní rutina,
a hodiny úprav, aby byla nějaká uvěřitelná podoba.
Proč však skrývat ty nedostatky?
když jednou stejně budou odkryty.

Občas nesnáším svůj odraz v zrcadle,
protože mám pocit, že ovládá mě.
A někdy mám chuť řvát z plných plic,
jen pro pocit, aby všechny chyby zmizely.